Výkřik do tmy

Plánování část 1

     Byl poslední týden školy. Což už je takové spíše odpočinkové a navíc se plánoval výlet. Miluju výlety se třídou a nejvíce ty na, na kterých se přespává.

     Když jsme měli hodinu s naším učitelem, tak nám dal prostor na to, abychom se domluvili. Padla spousta dobrých návrhů, ale pořád to nebylo ono, najednou vykřikla Vanesa „co stanovat někde v lese na samotě?". Všem se tento nápad zalíbil.

     „Takže se pojede stanovat na samotu a ...." najednou učitele přerušila Marie s prosbou, jestli by se nemohla postarat o program a o místo, kde budeme stanovat a já se nabídla, že jí pomohu.

„Tak tedy dobrá a teď si probereme látku" jen co to dořekl, slyšela jsem ten boží zvuk „CRRRRR".

     Vyšli jsme ze třídy a přišli za mnou Honza a Míra, že koupí jídlo, jak je znám budou to nejméně tři tašky. Když nám skončila škola, šli jsme na oběd a domluvili jsme se s Marií, že se sejdeme v 7 hodin na Skypu.

     Když jsem dorazila domů, dala jsem si jako vždy ovoce, tentokrát jsem si vzala hrušku. Popadla jsem nůž a odkráčela jsem do pokoje. Zapnula jsem počítač a odkrajovala jsem si nožem hrušku. Nůž jsem si pak položila na noční stolek a šla jsem si kreslit, blížila se 7 hodina a tak jsem to uklidila a šla jsem jí zavolat.  

„Ahojky"  

„čus, tak s čím začneme?"  

„No... co s tím místem kde budeme?"    

„ok..."     

   Po chvíli hledání vykřikla nadšeně Marie.

 „ Mám to, ale je tu háček.."

    „ehmm ... jakýý?!"    

    „prý tam před 10 lety zemřel muž."    

 „No a?.."   

„utekl z psychiatrické léčebny a podřezal si tam žíly. Od té doby se tam dějí divné věci a...." 

      Najednou jsem se začala hrozně smát. Nevěřím na to a vždy, když někdo začne téma tohoto typu mám nutnost se hrozně smát připadá mi to směšné.

 „A ty tomu věříš.. hahaha... "

 „tak jako, když mi nevěříš pošlu ti to a čti si to sama.."

„ok"  

      Poslala mi odkaz ke stránce na, které se psalo o 16-ti letým Petrovi Fosconovi. Prý zabil svou matku. Podle článku ji věznil ve sklepě dostávala jen chleba a pravidelně ji "BIL". Po 3 měsících ho to přestalo bavit a tak ji podřízl hrdlo. Najednou  se mi sekl počítač a začalo mi to všechno přeskakovat.

„Marů haloo slyšíme se". Ale žádná odezva najednou se mi místo  Marie ozval děsiví hlas který opakoval pořád jednu větu ... „Má mýtina, má krev mé utrpení nepřibližuj se tam, jinak bude mučení"  Po chvíli se ozvala rána a já vykřikla...

  Doufám, že se vám příběh líbí..Zatím to je nic moc, ale třeba jindy ahoj :3

                  

                                                                                                                                                                            Klárý :3