Výkřik do tmy

Zklamání?

                       Rozběhla jsem se pryč, ale ten zlověstný smích mě doprovázel celou dobu. Ty za to nemůžeš, ty ne! On tě podvedl, nemůžeš za tu smrt! Jsi nevina, on je ta zrůda ne Ty! Buď v klidu, zachraň ostatní! Běž sakra!

Běžela jsem tedy lesem dál sama, s pocitem viny. Po chvíli se mi začala točit hlava a já nevěděla kde jsem... vůbec, ale nezastavila jsem se. Můj stav však přerušil pád... Cítila jsem jen úder do hlavy... Převalila jsem se na záda a koukla se nad sebe, ten obličej jsem znala, ale odkud sakra... Víc si nepamatuji, protože jsem omdlela.

Probudila jsem se s velkou bolestí hlavy, Můj první pohled směřoval na oblohu a také časovač...

"Co? Tolik?"

Bylo 10:39:06 ..Tohle jsem si nemohla dovolit, pokazila jsem to všechno... Sednula jsem si a pomalu se začínala orientovat, kde jsem.

"Voda?! Vždyť tu nikde nebyla"

Koukala jsem se upřeně na vodu a směr pohledu jsem neměnila, prostě jen voda a otázky... Opět otázky Co?! Proč?! Jak?! Kdo?!. A takhle pořád dokola. Ani jsem si ne uvědomovala, že ubíhá čas. Po chvíli jsem si konečně sednula. Sice pomalu, ale sedla. Pomalu jsem se otáčela na pravou a později i na levou stranu, nikde nic. Jen ostrůvek, na kterém jsem seděla, jinak byla všude jen voda, ale taková průzračná. Musela jsem se odtud dostat a kudy jinudy než přes vodu. Stačí pobrat jen své věci... Sakra, moje věci?! Kde to je?!

"Ne, ne, ne to je jen zlý sen..."

Zavřela jsem oči a pořádně se štípla, znovu jsem otevřela oči, ale žádná změna...

"Nevadí to...nevadí, musíš jít dál"

Skočila jsem do vody a začala plavat neznámo kam...

Ta voda byla tak moc studená... Plavala jsem asi čtvrt hodiny, proti proudu. Už jsem neměla moc sil, ale v dali jsem zahlédla kámen na kterém bych si mohla odpočinout. Ale sil bylo málo a jakoby toho nebylo málo, přepadla mě hrozná zima a já to vzdala a nechala se unášet proudem zpět.

Uběhla půl hodina a já zatím nikde nezahlédla ostrůvek. A začala jsem si uvědomovat, že proud vody sílí.

"Sakra?!"

Přede mnou byly peřeje, které pořád sílily, okolo mě nebylo nic, čeho bych se mohla chytit. Mizela jsem pod hladinou pak se odrazila a byla zase nad...

"Pros-ím p-omoc Emily!!!"

Emily to byla ta tvář... Co když ona vzala ty věci... Ne to by mi má Emily neudělala nebo jo? Vždyť ji pomalu ani neznám. Co když je toho schopná, ale přeci by se přede mnou takhle nepřetvařovala, to by mi snad neudělala. Já ji věřím jako nikomu jinému přeci by mi to neudělala ona ne!

Bylo to jako na houpacím koni. Všude obrovské kameny, ledová voda. Divím se, že jsem se ani nepraštila. Peřeje pořád sílili měla jsem problém se už vyhýbat, bylo to moc, už moc nebezpečný...

BUM

-----------------------------------------------

Je tu další díl, sice kratší ale snad nebude vadit  :3
                                                                                      

                                                                                          Klárý :3