BUM!

26 4 0
                                    

BUM


     Voda se uklidnila?! Zase jsem omdlela? Po tomhle přeci nemůže být jen tak klidu, ale ano byla, nezdálo se mi to.
Emily mě určitě slyšela a pomohla mi. Děkuji ti moc...

    Byla jsem tak hrozne ráda a v dáli byl vidět, že je tam nějaký kamenný ostrůvek, na kterém byl strom. Bezva, že by se na mě konečně obrátilo štěstí? Už jsem nechtěla čekat na to, až mě odnese proud a rychle jsem nasadila tempo a plavala k ostrůvku. Už jen kousek. Ale co to je v dálce, vypadá to jako by ta voda najednou zmizela a ozýval se zvuk vody pořád hlasitější a hlasitější... ne ne ne to je
"v-v-o-do-pád?!"

   Své tempo jsem obrátila na opačnou stranu, kdybych aspoň mohla vlézt na břehu řeky, ale to by tam musel nějaký být, ale to ne místo toho tam jsou skály.

   Počkat proč plavu pryč, když se stejně nikam nedostanu. Když se vrátím na ostrůvek tak se mi přeci nic nestane.

Takže jsem se zase nechala unášet proudem a úspěšně vylezla na kamenný ostrůvek a šla doprostřed ke stromu. Sedla jsem si zády k lámající se vodě a jen tak hleděla na klidnou stranu řeky, bylo to tak uklidňující. Po pár minutách mně přepadla únava a Já usnula.

   Ležela jsem v měkké trávě, okolo mně byli květiny a do očí mi svítilo sluníčko. Cítila jsem se jako v ráji. Ten klid byl tak uklidňující, zavřela jsem oči a užívala si tento moment. Začala jsem přemýšlet, jaké by to bylo létat jen tak si říct teď a letět. Mé myšlenky přerušil něčí dotyk. Otevřela jsem bleskově oči a nade mnou byl ten známí obličej mé Emily. Bez čekání jsem ji objala. Chtěla jsem ji za všechno poděkovat, ale ona mně odstrčila a v očích byl vidět vztek.

"Děje se něco? "

   Odpověď jsem však nedostala, jen ironický úsměv. Po chvíli se ke mně však naklonila a pošeptala

"Pojď za mnou"

Když to dořekla, vzala mou ruku a začala mně táhnout neznámo kam.

"Hej! Počkej, kam mně to
Táhneš?"

"Moc se ptáš, věř mi"

"Emily, to bolí! Držíš mně hrozně pevně!"

   Ale ignorovala mně a na důkaz toho, že ji neposlouchám, mi ruku zmáčkla ještě více. Bylo slyšet slabé křupnutí a já vyjekla bolesti. Jak může Mít takovou sílu?
Spíš než cestu jsem vnímala bolest, která nepřestávala. Najednou se Emily zastavila a hodila mě před sebe. Dopadla jsem znova na ruku a vykřikla bolesti, až potom jsem koukala kde, jsem. Okolo mne byly stromy do kruhu a já byla jeho střed.

"Zavři oči" řekla Emily hrozně jemným hlasem, který mně donutil jí poslechnout. Zavřela jsem oči. A poslouchala jsem okolí. Slyšela jsem jen kroky, hrozně jsem se bála.

"Furt...oči zavřené. Nesmíš je otevřít, ať se děje cokoli. "

"Ano Em-"

"A nemluv! Poslouchej okolí."

     Dořekla to a bylo ticho i špendlík by byl slyšet, kdyby spadl na zem. Bylo to ničivé ticho, chtěla jsem otevřít oči, ale bála jsem se.
Uklidni se v klidu jasný? Všechno je v pohodě. Leknutím jsem uskočila, když se směrem ke mně rozezněly rychle kroky. Začala jsem e hrozně klepat strachem. Přemýšlela jsem, kdo by to mohl být. V mé hlavě se tím spustil chraptivý a temný hlas.

" Ptáš se sama sebe na osobu, která se před tebou tehdy sklonila? Ty víš kdo to je! Víš to! Řekni to řekni! Mluv! "

   Ten hlas mi tak ubližuje, chci to zařvat je to určitě to správné jméno. Ať je ticho! Bolí to! Sakra!

"Řekni too! Ty to víš mluv!"

Nesmím, nesmím mluvit, ale on jinak nepřestane. Klid klid....

"Tak už sakra mluv!!"

"Emily!"

    Zařvala jsem, otevřela oči a rozdýchávala jsem, co se stalo. Přede mnou se objevila voda a kameny. Můj ostrůvek...

"Byl to jen sen!! Hnusný temný sen!"


    Tak moc jsem se bála. Celá rozklepaná jsem se podívala na čas 0: 5 : 55. Můj konec se nejspíš blížil. Pomalu jsem se postavila na nohy a rozhodla si opláchnout obličej. Pod nohy se mi zapletl kamínek tak jsem do něj kopla a spadl do vody. Suprově žblunkl! Opatrně jsem sešla na poslední kámen, z kterého dosáhnu na hladinu. Dotkla jsem se hladiny ukazováčkem a čekala, co se stane...nic? Bezva nabrala jsem si hrst vody a opláchla si obličej.


-----------------------------------------

Ahoj, omlouvám se, že dlouho nebyl díl, ale chyběla nálada a hlavně jsem rozepsala někam, kam jsem nechtěla a nevěděla jak pokračovat.
Snad se díl líbí?
Budu ráda za každý komentář nebo vote :3

                                                                                                               Klárý :3

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Feb 10, 2017 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Výkřik do tmy Kde žijí příběhy. Začni objevovat