Magic Team

Kapitola.8

Pohled Eleny:

Rychle si vlezu do vany a zrychleně dýchám. Dívám se na nůž a přemýšlí jestli mám nebo nemám. Najednou mnou projede neskutečná bolest a já už neváhám ani vteřinu.

,,Áááá!!" Zaječím ukrutnou bolestí, když do svích zad vrážím nůž. Začnu si odřezávat kusy masa a kůže. Vana je náhle naplněna krví a kůží. Proudy slz mi stékají po tváři a já pomalu přestávám řezat.

Ještě jeden řez. ,,Uuu...." oddechnu si a sjedu po okraji vany až dolů. Konečně je konec. Už žádná bolest mnou neprojíždí. Ruku ve které mám nůž, opřu o vanu a vydechnu si. Zavřu oči.

Cítím jen obrovskou úlevu. Usnu. Probudí mě klepání na dveře. ,,Eleno, si tam?" Ozve se mamky hlas. Pomalu otevřu oči a Rozhlédnu se. Rychle se vzpamatuju a vylézám z vany. ,,Eleno,tak otevři!" Zabuší na dveře a začne lomcovat s klikou.

Podívám se do vany. Je celá od krve a kůže. Podívám se na sebe. Jsem rovněž od krve. Rychle začnu mít vanu a utírat umyvadlo. Prádlo hodím do koše a rychle okolo sebe hodím ručník.

V pravý čas. Mamka otevřela dveře. ,,Eleno si v pořádku?" Zeptala se vyděšeně. ,,Jo jsem.. si jen dávám vanu." Usměju se. Zahledím se k matčiným mohoum, u kterých ležel nůž.

,,Sem se bála že se ti něco stalo." Řekne. ,,Áaa.. potřebuješ něco?" Zeptám se. ,,Ne ne... jen si dojdu pro koš se špinavím prádlem a zase du." Řekne a chtěla se rozejít. Kdyby teď udělala krok, tak by šlápla na nůž, a nebo v lepším případě by jen našla moje oblečení nasáklé krví.

,,Ne,ne,ne,ne!" Zapištím a odstrkuji mamku ze dveří. ,,Já to to všechno p otom donesu." ,,Ale to je dobré, já si to vezmu teď..." Chce jít zase dovnitř. ,,Ne mami.. já ti to pak přinesu." Mamka se na mě podezřelé koukne. ,,No dobrá."

Řekne a jde dolů. Zavřu a zamknu dveře. ,,Tak tohle bylo těsný." Zašeptám a začnu si napouštět vanu. Po čtvrt hodině vypnu kohoutek a sundám ze sebe ručník.

Podívám se do zrcadla. Viděšeně a zároveň znechuceně se koukám na svá zohyzděná záda a na to, co z nich roste ven. Ano... opravdu z mích zad rostli dvě křídla.

Vlezu si do vany a zrovna když se chci ponořit až po lopatky, tak zaskučím bolestí... záda mě neskutečně pálila...

Pohled Dereka:

Dívám se na Liv, která je stejně vyděšená tak jako já. Panence kterou držela v ruce, explodovala hlava. Podívám se zpět na Liv. Měla krůček od toho se rozbrečet. ,,Promiň já... nevím co se stalo."

Liv upřela svoje napuchlé oči do těch mích. Rozplakala se. ,,Liv promiň..." Chtěl jsme na ní šáhnout a utěšit jí. Ale ona hodila panenku na zem a utekla do svého pokoje.

Stál jsme tam sám. Nechápu co se před chvílí stalo, ale můžu za to já. Podívám se opět na panenku. Z místa, kde bývala její hlava, se začalo kouřit...