Magic Team

Kapitpla.5

Pohled Dereka:

Už tu ležím třetí den, a nikdo mě nepřišel navštívit. Konečně mě pustili a já jsem mohl odejít domů. Na hlavě jsem měl obvaz, ale byl jsem ok.

Přijdu domů a Mamka mě objímá a ptá se mě co se děje, že jsem doma tak brzo. ,,Defeku, Defeku!" Ozve se ze schodů. Podívám se na schody, a na nich stála moje malá sestřička Liv.

,,Ahoj.." Řeknu jí a ona mi skočí do náruče. ,,Co tu děfláš?" Zeptala se mě a usmála se. ,,Hmm.. tak jestli dobře vidím, tak ti ten zub vypadl." Liv se ještě víc usmála a pevěji mě objala.

Jdu do svého pokoje a kouknu se do zrcadla. Pomalu si sundavám obvaz. Na hlavě jsem měl v celku velkou modřinu, ve které jsem měl šest stehů.

Rychlé si nasadím ovvaz zpět a jdu se dolů navečeřet.

Pohled Eleny:

Prstama se začnu v sobě šťourat víc. ,,Au." Něco jsem že sebe vytrhla. Podívám se na to. Ano opravdu to bylo pírko. Ale kde se tam vzalo ? Chvilku se na něj koukám, když ale někdo zaklepal na dveře.

,,Elen?" Byla to mamka. Si v pořádku ?" Rychle se vzpamatuju a hodím pírko do koše. ,,Jj jsem v poho." Začnu si užívat ruce, které jsem měla od krve. Rychle si i opláchnu ránu a dám si přez ní bílou košili..

Ano... krásná kombinace... bílou košili na krev. Odemknu a kouknu se jestli nikdo není na chodbě. Nikde nikdo. Vyběgnu z koupelny a namířím si to přímo do pokoje.

Zamknu za sebou. Rychle si Sednu k počítači a začnu vyhledávat nejrůznější nemoce, které byli podobné té mé. Nic mi to ale nenašlo, jen něco o tom jak se správně smaží kuřecí křídla.

Začínala jsem být zoufalá. Mamce jsme to ale nemohla říct. Ta by mě hned hnala zpátky do nemocnice.. ooo bože, jak já to tam nenávidím. Při pomyšlení na nemocnici jsem se musela zatřást...

O týden později:

Konečně už zase můžu chodit do školy. Rána na zádech se mi zvětšila. Mám jí až do masa roškrábanou a podrápanou. a začali z ní vyrůstat drobné... jakoby kosti...ale ne.. to bych byla už moc paranoidní.

Ze skříně jsme si vyndala černý svetr a světle modré džíny. Venku je třicet stupňů a já, jako největší vocas, jdu do školy ve svetru.

Dám si do skříňky boty a vyndám si z ní přezůvky. Vejdu do třídy. Musím se usmát. Na jedné z lavic seďel Will a o druhou se opíral Derek. Sotva se k nim rozejdu, tak mě spozorují a taky se usmějí.

,,Eleno." Řeknou oba na jednou. ,,Ahoj kluci.. proč jste ani jeden za mnou nepřišli na pokoj ?" Ano.. opravdu se jich zeptám na takovou píčovinu jako je ,,proč jste za mnou nepřišli na pokoj." Místo toho abych se jich zeptala, jestli sou oba ok.

,,Nó mi..." podívali se jeden na druhého. ,, Já tam za tebou chtěl jít, ale ty si odešla." Říká Will. ,,To neva." Usměju se na ně. ,,Hele Eleno?" Ptá se Derek. ,,Proč máš na sobě ten svetr, když je ve stínu pětadvacet stupňů?" ,,Neřeš to." Říkám mu a Sednu si do své lavice.

Hodina začala. Měli jsme zrovna přírodopis, když mě začaly neskutečně svědět ta rána....