Magic Team

Kapitola.12

,,A ty mě taky neser!!'' zaječím na Willa a odstrčím ho od sebe. ,,Co ti je ?" ,,Já vim že ste se vy dva perverzní banáni na mě domluvili!!!"

Pohled Willa:

Wow...co to s ní kurva je? Ale musím přiznat, že roztomilá když se zlobí. ,,Em... já nevím o čem to mluvíš.." Elena přivře oči, až po nich zůstali jen malé štěrbinky. Trošku jsem couvl. Něco zavrčela a šla domů. Otočil jsem se zpět na Dereka.

,,Ty vole co to bylo!??" Řeknu nadšeně. ,,To koukáš co?" Řekl. ,,Udělej to ještě jednou." Prosím ho. ,,No... teď radši ne... musíme za Elenou. ,,No jo no...." Řeknu s nechutí v puse.

Pohled Eleny:

Měla jsem to vědět... ti bastardi se na mě domluvili. Ale... nechápu to, že i mě se dějí takové věci.. Vylezu po laně do svého pokoje. Mám zhasnuto. Najednou se rozsvítí. ,,Áaa, tak tady seš..."

Říká mi matka. ,,Si byla zase chlastat co??" Já na ní nevěřícně otevřu pusu, ale mlčím. ,,Nedělej že nic nevíš... Určitě si zase byla někde s těma klukama..." ,,Byla jsem se jen projít." ,,To určitě...

Seš úplně stejná jako tvůj bratr!!" Zaječí na mě. ,,Nesrovnávej mě s Benem." Zachraptím. ,,Proč bych neměla?! Seš stejně tak ubohá a ani by h se nedivila kdyby si taky něco brala!"

Sevřela jsem ruce v pěst. Nechtěla jsem na sobě dát znát, že mě její slova ranila... ale tohle mě fakt zasáhlo. Z oka se mi vykutálela jedna neposlušná slza. Matka se otočila a chtěla odejít z pokoje.

Ve dveřích se ale zastavila a naposledy se ohlédla. ,,Někdy si přeju, aby ses nikdy nenarodila." Odešla...
Rychle jsem za ní zamkla a sjela po zádamy dveřích. Rozplakala jsem se. Byla jsem zvyklá že mi říkala podobně nadávky.

Ale tohle... že mě ještě k tomu přirovnala k Benovi... Rychle jsem si utřela slzy a zvedla se. Otevřela jsem skříň, že které jsem si vytáhla kufr. ,,Když si přeje abych se nikdy nenarodila, tak jí to splním... v tomhle baráku mě už nikdy neuvidí!!"

Zaječím a začnu si balit věci...

Pohled Dereka:

Co to s Elenou sakra je?? V poslední době je fakt divná. S Willem se blížíme k Eleny domu. Kousek před dveřmi, mě ale Will zastaví. ,, Co je?" ,,Možná bychom jí měli dát chvilku pokoj." ,,Jak to myslíš ?" Ptám se ho. ,,Je toho na ní moc... " ,,Joo?? A na tebe toho není moc ?" Ptám se ho ironicky.

,,Jzs.. prostě ji teď dáme pokoj." ,, Mluvíš jako by ti na ní nezáleželo." Protočím očima. ,,Ale Joo... to víš že záleží... až moc... jen ji nechci trápit." Řekne Will a jde zpátky do lesa. ,,Kam si jako myslíš že jdeš?" Zaječím na něj. ,,Nevím... někam daleko." Říká, když mizí ve tmě.

Pokrčí ramena a jdu domů...

Derek vchází do svého pokoje:

Lehám si na postel a přemýšlím co se před půl hodinou stalo. Zhasnutí lampičku a usnu...