Magic Team

Kapitola.9

O dva týdny později:

Liv se mnou už vůbec nemluví. Pokoušel jsme se na ní promluvit, ale ona se buď vždycky schovala k mamce, nebo utekla do pokoje a zamkla se.

Je večer a já se učím na zemák. Chvilku si jen čtu v sešitě, ale pak začnu potřebovat atlas. Hledám ho všude. Otáčím se se židlí kolem do kola.

Najednou ho uvidím ve skříni. ,,Ty vole...." zamručím a a natáhnu ruku pro něj. Byl ale daleko. Hlavu si dám do dlaně. ,,Poď ke mě ty sráči mrňavej!" Zašeptám a ušklíbnu se. V ruce ale něco ucítím.

Podívám se. V ruce jsem držel ten atlas. Pustil jsem ho a vyděšeně se na něj dívám. Chvilku stuhle sedím na židli. Rychle z ní vyskočím a začnu běhat dokola a máchat rukama nad hlavou.

,,To ne, ne... co to kurva má bejt?!' zaječím vyděšeně a pořád máchám rukama nad hlavou. Do pokoje vběhne mamka a zklidňuje mě. ,,Dereku. Co se děje ?" Přestanu pobíhat a Sednu si na židli, jakoby se nic nestalo.

,,Ale nic mami... to jsem si... to jsme si jen hrál na to že jsem plameňák." Řeknu a se širokým úsměvem se na ní podívám. Mamka nadzvedla obočí a pomalu couvala ke dveřím. ,,Dobře Derý..." Říká mi a rychle vybíhá z pokoje.

Ta si o mě musí myslet že jsem normální cvok. Lehnu si na postel a prohlížíme si svoje ruce. ,,Páni... už vím na co budu balit kočky." Ušklíbnu se a jdu se znova učit.

Pohled Willa:

To není možný... už zase mám domácí vězení...to je na zabití. Lehnu si na postel a začnu si číst playboy.

Druhý den:

Hned jak jsem přišel do školy, tak si začali všichni šeptat. Dost mě to znervózňuje. Vůbec nikdo se semnou nebaví. Kromě Dereka a Eleny. Kdyz jsem vešel do třídy, tak se na mě všichni začali dívat.

Pokoušel jsem se nevnímat jejich vyčítavé pohledy a Sednu jsem si do své lavice. Hodina začala. Díval jsem se z okna a přemýšlel, co je s Elenou...

Je po škole a všichni sme šli na oběd. Pořád slyším to šepotání, mích nafoukaných spolužaček. Když jsme takhle jedl tousty se salátem, tak jsem ta sebou slyšel něco, co jsem už nemohl ignorovat.

,,Vidíte ho? Je stejnej jako jeho otec... ožrala a určitě feťák."
Zvedl jsme se, a šel k jedné ze spolužaček. ,,Drž hubu!! Můj otec byl slušnej muž, narozdíl od toho tvího!!"
Všichni ztichli. A zase se pohledy všech osob v jídelně upřeli na mě. Popadl jsem tašku a běžel domů.

Matka ani Henk nebyli doma, takže jsem měl dost času si zabalit. Tady už nebudu ani vteřinu...