Svoboda

424 19 9
                                    

Podívala jsem se na něj. Hluboko do jeho očí. Do jeho krásných modrozelených očí. Nelhal. To jsem poznala. A já mu věřím. I to že mě miluje. A já miluju jeho. Což jsem si uvědomila až teď....
,,Já...." bylo to pro mě těžké vyslovit. Po tak dlouhé době a tím vším.... ,,Taky tě miluju" pošeptala jsem a nasadila si zpět náramek. On se podivil, ale pak se vzpamatoval. Vzal moje tváře do svých rukou a políbil mě. A mnou projel pocit minulosti. Té hezké minulosti. Štěstí. Ale najednou ten pocit hnusné minulosti. Udělala jsem dobře? Opravdu ho miluju? Nebo jsem to řekla jen kvůli vzteku, který teď pociťuju vůči Harrymu....? Potřebovala bych teď Jesse a jeho pomoc... Cítím se trochu jako mrcha. Nechala jsem Jaspera, aby mi to vysvětlil, ale Harryho ne... Odtáhli jsme se od sebe, aby jsme pobrali vzduch. Jasper si opřel své čelo o to mé ,,Takže mi odpouštíš?" zeptal se, s nadějí v hlase. Odpouštím mu? Měla bych? Přeci jen z vyprávění to udělal jen pro moji záchranu...A já mu to věřím. Takže ano. Odpouštím mu. Jen jsem přikývla na souhlas. Jasper mě vzal za ruce a chvíli mezi námi bylo ticho. Ale ne trapné. Ticho, ve kterém jsme si urovnávali myšlenky ,,Jak to teď bude?" zeptala jsem se po chvíli a odtáhla jsem se, abych se mu mohla podívat do očí. ,,Já...nevím" přiznal. Ani já nevím. Nevím jestli chci hned všem ve škole ukázat, že už nechodím s Harrym, ale že jsem si hned našla někoho jiného... ,,Možná by jsme náš vztah mohli zatím tajit" navrhla jsem svůj nápad. ,,Mohlo by to tak být lepší" pousmál se. O můj bože. Ten úsměv jsem tak dlouho neviděla. A chyběl mi. ,,Co Jessica? Kde je?" musela jsem se zeptat, protože nechci, aby se mi znovu připletla do života. Opravdu ne. ,,Chodí do školy. Pořád je taková mrcha jako byla...A abych nezapomněl.. Brad" Brad! Tak dlouho sem na něj nemyslela...tak moc mi chybí! Byl jak můj bratr... ,,Co Brad!" pobídla jsem ho, aby rychle pokračoval ,,No počkej na pondělí... Mám pro tebe překvapení" záhadně se usmál. Jako vážně? Ví jak nesnáším překvapení, ale i tak mi to nechce říct...Já ho....!!

Zbytek dne pokračoval docela dobře. Ale každou hodinu mi asi desetkrát volal a psal Harry. Nikdy jsem mu to nezvedla a zprávy nepřečetla. Nemám na to. Pozdě večer jsem se vydala domů. A cestou jsem se zastavila u Jesse ,,Ahoj sestřičko!" vtáhl si mě do obětí hned jak otevřel dveře. Také jsem ho pevně stiskla. Tohle mi pomohlo. ,,Ahoj bratříčku!" opětovala jsem mu pozdrav. ,,Pojď dál" chtěl mě "zatáhnout" dovnitř, ale já ho zastavila. ,,Musím domů" posmutněla jsem, ale on se zasmál. To mu to je k smíchu? Teď jsem se urazila. Jess si všiml mého pohledu ,,Volala mi máma.... Jeli zas na nějakou služební cestu, takže tu můžeš zůstat!" vysvětlil mi to a zatáhl mě dovnitř.

Konečně je neděle večer. Včera večer a dnes celý den jsme se s bráchou koukali na filmy. Zkoukli jsme všechny díly Rychle a Zběsile, Breakout a polovinu TVD... Zbytek dokoukáváme teď a já pomalu usínám. Zejtra musím zase do školy. S dalšími problémy jsem usla...

,,Vstávej! Musíš do školy..." budil mě bratr. Pomalu jsem otevřela oči a vstala. Jess odešel do kuchyně dělat mi latee...doufám! Já se zatím vysprchovala a z tašky, kterou jsem včera přinesla z domova se svými věcmi jsem vyndala spodní prádlo, černý krátký tričko, kraťasy s laclem a červenou kostkovanou košili. Následně jsem si vše oblekla a košili zavázala kolem pasu. Vzala jsem si peněženku, mobil a klíče od Jessova domu, které mi nechal vyrobit. Z tašky jsem vytáhla ještě červené convers a šla za bráchou do kuchyně. ,,Chceš, abych na tebe po škole počkal?" zeptal se když mě uviděl vycházet ze dveří. ,,Ne v pohodě. Ráda půjdu pěšky....." usmála jsem se na něj. Sedla jsem si na barovou židličku a Jess mi poslal Latee. Zářivě jsem se na něj usmála. ,,Děkuju. To bych si nechala líbit!" zamrkala jsem. ,,Kolik vůbec je?" uvědomila jsem si, že vůbec nemám pojem o čase. Jess vytáhl z kapsy mobil a zatvářil se provinile. Nadzvedla jsem obočí. ,,7:10" provinile se zasmál. Vykulila jsem oči a začala zhluboka dýchat, abych se uklidnila. On mě vzbudil tak ve čtvrt na sedm... Já se zbláznim. ,,To prosím už nedělej!" trochu jsem se zasmála. Dopila jsem latee a pomalu se vydala do školy.

Další kapitola na světě! Huráá!
Promiňte a chyby...
Budu ráda za všechny komentáře a vote

(P.a. teď moc nebudou kapitoly vycházet, protože si potřebuju opravit známky a píšeme písemky....znáte to)

Adiiiiii❤

I Someone ElseKde žijí příběhy. Začni objevovat