I Someone Else

Neodcházej

,,Isn't..." Já nechci vstávat. Opravdu ne! A zejtra přijedou rodiče....už je to tu zas! Sebelítost.Musím toho nechat... Po chvíli přemlouvání jsem vylezla a rovnou šla ke sprše, před kterou jsem se vysvlíkla. Stoupla jsem do sprchového koutu a vzala si do ruky sprchu. Pustila na sebe vlažnou vodu, abych se probudila a pak se umyla třešňovým schamponem. Miluju třešně. Vylezla jsem a zabalila se do ručníku. Přešla jsem před skříň.... Co si vezmu? Plná skříň věci, ale já de stejně každý den hodinu rozhoduju co si vezmu. No sem normální?? No nakonec jsem si oblékla černý roztrhaný kraťasy a košili. Vzala jsem si mobil a peněženku a sešla do kuchyně. Jablko nebo pomeranč? Jablko. Nebo přeci pomeranč? A nebo obě..... Ne jablko! Hodiny.....7 teprve? Sedla jsem si na barovou židličku a začala přemýšlet..... Nechápu proč si lidi myslí, že mám skvělý jen proto, že matka hodně vydělává... Nemám! A proto ráda čtu a píšu příběhy (což jste nevěděli) U čtení zapomenete na realitu a jestli jste tohle ještě nezažili je mi vás líto, protože když čtete a zaujme vás nějaká postava vžijete se do ní. Prožíváte to co ona nebo on. Když se necítí dobře tak ani vy, a když je veselá tak se radujete s ní. Zamilujete se jako ona a pak je těžký, když si vybere někoho jiného. Někdy i nadáváte, protože ti tak nechcete. Nebo brečíte, protože ona si vybrala jinak..... Vybrala si toho koho ste nesnášeli, ale když si to přečtete po druhý, po třetí nakonec se s tím smíříte. A když příběh píšete tak děj je takový jaký by ste chtěli mít život. Nepřemýšlíte nad tím...... Kolik je? 7:35.... To jsem přemýšlela tak dlouho? Vzala jsem si věci a přešla spíš doběhla k autu. Odemkla ho, nasedla a vyjela ke škole.

,,Crrrr" konečně ta hodina skončila. Teď už můžu jít domů. Jupi! Ale cítím se nějak divně. Jako by mi něco chybělo. A taky, že jo....ještě jsem neviděla Luka. Je to půlka mého srdce. A jako na zavolanou jde proti mě s klukama? Nevěděla jsem, že se spolu baví. Ale nevadí mi to. Rozběhla jsem se k němu a skočila na něj. Chytl mě a pak si mě pořádně přitiskl k sobě. Něco je špatně. Cítím to. Z něj, ale i ze sebe ,,Co se děje?" odtáhla jsem se. Posmutněl. ,,Já...." bože ten než to řekne tak já zestárnu. Bouchla jsem ho do hrudi ,,Tak už to vyklop!" zamračila jsem se, protože to moc natahoval a to já nemám ráda. Jestli je to něco špatného... Tak náplast se má strhnout rychle . ,,Zítra se stěhujeme......na druhý konec Londonu" v očích se mu zaleskly slzy. Cože??To né. Nesmí odjet. Byl tu vždycky pro mě. Je půlka myho srdce. Nesmí odejít! Byl tu pro mě v těch nejhorších chvílích. Byl a je můj bratr. Začalo mě tížit na hrudi a já zjistila, že nedýchám. Nadechla jsem se a začala brečet. Proč? Proč mě chce opustit? Proč mi to neřekl dřív!!?!?! Nevím co jsem cítila víc... Jestli naštvaní, že mi to říká teprve teď nebo smutek. Vytrhla jsem se mu, otočila se a s chutí mu jednu vrazit jsem se rozešla domů. Ale takhle to nemůže skončit přece....odpust mu to! Radilo mi svědomí. OK. Možná js si teď lhala. Co když jsem naštvaná, protože k němu cítím ještě něco víc než přátelství? To je blbost! Ale musíme to otestovat. Otočila jsem se a viděla jak na mě všichni koukají a Luk i brečí. Nemůžu ho takhle vidět. Brečí kvůli mě....rozběhla jsem se a těsně před ním se zastavila. ,,Musíš se mi, ale vrátit!" svraštila jsem obočí a pak udělala něco co nikdo ani ja nečekal, ale potřebuju se ujistit, že je mezi námi jen přátelství. Políbila jsem ho. A on..... mi to opětoval

Pak jsem se odtrhla ,,Byl jsi tu vždy pro mě. Jsi můj bratr.....budeš mi moc chybět" řekla jsem mezi vzlyky. Pevně jsem ho obejmula a viděla Harryho výraz. Byl zklamaný, a když viděl, že se na něj koukám otočil se a odešel. To vyřeším později. ,,V kolik zítra odjížďíte?" zeptala jsem se Luka ,,Kolem půl osmé" posmutněla jsem ještě víc ,,Příjdu a rozloučím se.......a dneska....?"nechala jsem to nedokončené ,,Jsem jen tvůj. Pojď zajdem do parku" dokončil mojí větu a dal mi pusu do vlasů. Vyšli jsme společně s klukama ven. ,,Jdete taky kluci?" zeptal se a všichni přikývli. ,,Tak se sejdeme v parku u toho starého skejtparku ve tři, co vy na to?" usmál se jen mě do smíchu moc nebylo. Všichni znovu přikývli. Rozloučili jsme se a všichni se rozešli domů. Já šla potichu s Lukem k autu. Odvezl mě před dům, kde jsme se obejmutím rozloučili. Odemkla jsem vchodové dveře a běžela k sobě do pokoje. Oblékla jsem si černý kraťásky a volný šedý tílko s černou podprsenkou bez ramínek. A pak mě něco napadlo. Jdeme do starého skejtparku. Sehla jsem se pod postel vyndala truhlu a doufala, že to tam stále je. Trošku jsem se v tom prohrabala a našla to. nevyhodila jsem je......

Co myslíte, že nevyhodila?
Za chyby se omlouvám psala jsem to teď večer narychlo kvůli vám...❤
Aby ste měli co číst😉

Adiiiiii♥