I Someone Else

bratr

Tuhle kapitolu věnuju agggii

,,Loving you Isn't......." Začal mi zvonit budík. Vypla jsem ho a vstala. Koukla jsem co mám připraveného....Nic. Matka tu vlastně není, takže si můžu vzít co chci. Tedy jen trochu, protože jsou tu ještě holky. Přešla jsem do koupelny. Vysprchovala se, udělala hygienu a namalovala se a vlasy jsem si dala do culíku na hoře. Ze skříňky jsem si vyndala bílé spodní prádlo. Přešla jsem ke skříni a otevřela jí. Tak co si vezmu? Nakonec jsem vybrala bílou halenku a džínovou minisukni. Vzala jsem si bílé podpatky, mobil, peněženku a propisku. Zamkla jsem vchodové dveře a šla k mému autu. Odemkla jsem ho, nastartovala a vyjela ke škole.

Zaparkovala jsem a vystoupila. V dálce jsem viděla holky a kluky jak jdou ke mně. Nasadila jsem falešný úsměv a šla jsem jim naproti. ,,Ahoj" pozdravila jsem je. Pozdrav mi, ale oplatil jen Liam, Zayn, Louis a Nail, který ke mě rovnou přišel a obejmul mě. Krásně a něžně. Když se odtáhl podívala jsem se na Harryho, který mě ani nepozdravil a ani se na mě nepodíval. To já bych měla být naštvaná. Ne on! Rozhodla jsem se to neřešit a společně jsme se vydali do třídy.

Právě jdu s Lukem na poslední hodinu, angličtinu. Harry na mě za dnešek nepromluvil a mě to mrzí. A Fell je na mě hrozně zlá. Nesnáším angličtinu a to z jednoho jediného důvodu.......jsou tam holky a Harry. Došli jsme do třídy a já se chtěla jít posadit na své obvyklé místo ve čtvrté lavici. (Jen, aby jste věděli ty lavice v angličtině máme osmimístné. Ano je to zvláštní, ale někdy je to i dobré....). Jenže dnes v mé lavici seděli holky a kluci. Holky na mě hodili vraždící pohled. Trochu jsem posmutněla, že i Naill..... Šla jsem tedy k páté lavici, která byla prázdná a posadila se tam s Lukem. ,,Ty dva za námi jsou tak ubohý!"pošeptala Fell všem, ale řekla to tak, aby jsme jí slyšeli i my. Ano, pomlouvala mě. Párkrát, ale i tak. Jednou jsem to řekla matce a ona mi vrazila, že si vymýšlím. Pak už jsem to radši ani neřikala. Najednou se Naill zvedl vzal si věci a přesedl si ke mě. ,,Nebudu sedět s někým, kdo pomlouvá mé kamarády." řekl směrem k Fell. Harry si odfrkl. Co se s ním proboha děje?! Kluci se taky zvedli a přisedli si k nám. ,,Promiň Harry, ale mám radši Katherine než Fell." pousmál se Louis a Liam se Zaynem jen přikývli. Harry posmutněl, ale hned na to se zamračil a otočil se. Jsem ráda, že to kluci udělali, ale za tohle mi udělají holky peklo. To si odpykám. ,,Crrr" zvoní na hodinu. Super....

Už je skoro konec té hrozné hodiny angličtiny. Někdo zaklepal. Otevřeli se dveře a dovnitř vešel nějaký kluk. Moje první myšlenka byla taková, že ho od někud znám. Byl tak o čtyři roky starší. Na sobě měl černé ryfle, které mu padaly, černou koženou bundu a šedou mikinu. Zajímalo by mě co tu dělá....a jestli mu není horko. ,,Přejete si?" zeptala se přeslazeně ,,Ste Blacková?" zeptal se s odporem. Učitelka přikývla. ,, V tom případě mi blokuje auto...." řekl neznámý. Všichni se začali chechtat. Ale mě ten jejich rozhovor už přestával bavit a tak jsem si začala malovat do sešitu, ale pořád jsem je jedním uchem poslouchala ,,A kdo vůbec ste?" Byla učitelka zvědavá. ,,Mekenzi" když vyslovil své příjmení zvedla jsem s udiveným pohledem hlavu ,,Cože?" vykřikla jsem načež se všechny pohledy přesměrovali na mě. To nemůže být pravda. Nebo? Nebo by to mohl být on.....? Je mi povědomí, ale.... ,,Katherine jestli chceš něco říct tak jen anglicky" napomenula mě učitelka. Risknu to? Zeptala jsem se sama sebe. Budu muset ,,Are you.....Jess Mekenzi?" zeptala jsem se tedy anglicky. Překvapeně se na mě podíval. Nedivím se. Věděla jsem jeho jméno a to nám ho neříkal. A on mě poznat nemohl hodně jsem se změnila. ,,Jo proč?" do očí se mi nahrnuli slzy a jelikož zazvonilo všichni i já se přesunuli na chodbu a někam šli. Kromě mě, Jesse, kluků a holek, kteří nás stále pozorovali. ,,I'm......Katherine Mekenzi..... You are my brother" Ani nevím proč, ale mluvila jsem stále anglicky. To už mi slzy stékali po tvářích. Jessovi se na tváři rozlil úsměv. On se rozběhl, ačkoliv byl kousek ode mě a vtiskl si mě do obětí. Všimla jsem si, že i on brečí. Stiskl mě ještě víc a to mě zabolelo a tak jsem se odtáhla ,,Si v pořádku?" zeptal se ustaraně. ,,Odešel si a nechal mě tam samotnou!!" Ignorovala jsem jeho otázku a začínala se projevovat moje druhé já, to zlé. ,,Omlouvám se. Musel jsem." Rozbrečela jsem se ještě víc. Nikoho nemám a proto mu to odpustím. Usmála jsem se a přikývla, jakože jeho omluvu přijímám. Lehce mě obejmul ,,Miluju tě a už tě nikdy neopustím" zašeptal mi do vlasů a políbil mě do nich. ,,Já tebe taky" ujistila jsem ho.

,,To byla tvá poslední hodina?" zeptal se po chvíli. Přikývla jsem a zjistila, že kluci i holky už odešli a tak jsme se vydali k mému autu jelikož to jeho stále bklokovala Blacková.

,,Víš Kat....Co se s tebou stalo? Vždycky si tohle oblíkání nenáviděla a byla jsi úplně jiná....." zeptal se, když jsme seděli u mě na posteli. ,,Hodně se toho změnilo. A tohle" vytáhla jsem jeho tričko ,,Jsem si nechala" Usmál se jak malé dítě, ale pak zas zvážněl ,,Někdo tě bije?" zeptal se rychle jako by se bál, že si to rozmyslí. Nechápala jsem o čem mluví a tak ukázal na mé břicho. No co.... je to můj bratr, není důvod to tajit. Stejně by se to dozvěděl. ,,To otec. Bije mě za každou maličkost. Začalo to v patnácti-šestnácti. A takhle oblíkaná chodím kvůli matce. Nikdo mi nezůstal a já neměla sílu se vzepřít. Jediný, kdo mi zbyl byl Luk. A teď tu mám i ty kluky co seděli vedle mě." dopověděla jsem a už zase jsem se málem rozbrečela. Chvíli udiveně koukal, ale pak se vzpamatoval ,,OMG. Je mi to tak moc líto. Ten hajzl.Nesnáším za tohle otce. Zabiju ho. Přestěhuješ se ke mně!" řekl a teď mě už opatrně obejmul. Ten pocit.... Ten pocit rodiny, který jsem už dlouho nezažila. Pocit bezpečí a lásky....
,,Zejtra si do školy vezmeš něco jinýho" dodal ještě a pak jsme si začali říkat to co se u toho druhého stalo, když jsme nebyli spolu. ,,A co vůbec Jasper? Jak se má?" usmál se a já zjistila, že to neví....

Ahojky,
Tak co říkáte?❤
A kdo myslíte, že je Jasper a co s ním má Kat společného?

Vaše Adiiiiii❤