Ten pravý?!

#5

Crrr... crrr... crrr... budík zvonil a zvonil,ale já ho neslyšela. Probudila jsem se v 8:55. ,,No dopr.... já jsem zaspala" vykřikla jsem a začala se rychle oblíkat. Hbitě jsem se nasoukala do džín,oblíkla jsem si tričko a hodila na sebe mikinu. Vlasy jsem si jen přečesala, a na make-up jsem se vyprdla úplně. Vběhla jsem do chodby,obula si boty,popadla kabelku a vyběhla jsem ven.

Jsem zvyklá pouštět si cestou do sluchátek písničku,ale dneska na to opravdu nemám čas.

Když už jsem byla před školou,tak bylo 9:15. ,,Docela slušnej výkon,ale mohla jsem bejt rychlejší" pomyslela jsem si. Když jsem vešla do třídy,tak tam učitelka naštěstí ještě nebyla. Abyste se nedivili,tak škola mi začíná v 9. Rychle jsem si sedla do lavice a nachystala si věci. Honza na mě jenom udiveně koukal.

,,Ahoj" pozdravila jsem ho. ,,Čau" odsekl mi. ,,Hele Honzo potřebuju ti něco nutně říct,můžeme se dneska po škole sejít v parku?" zeptala jsem se. ,,No tak jo" odpověděl mi. Po zbytek dne jsme spolu nepromluvili ani slovo.

Po škole: ,,No, tak co si mi potřebovala říct" ,,Víš Honzo, já bych s tebou ráda chodila,jenomže ty o mně nevíš úplně všechno" ,,ok,tak mi to řekni"řekl mi takovým nepříjemným tónem. ,,Já bych moc ráda,ale nemůžu" ,,Proč mi to nemůžeš říct?" ,,Protože..." ,,No" ,,Protože jsem v programu na ochranu svědků" nevydržela jsem to. Musela jsem mu to říct. Miluju ho. ,,V programu na ochranu čeho?" ,,Svědků" ,,Ale,proč jsi v tom programu?" zeptal se mi. ,,No,to ti právě nemůžu říct,je to moc složitý a navíc jsem slíbila že budu mlčet"

,,Aha,chápu,ale tak chodit spolu můžeme, nebo ne?" ,,Honzo,já nevim,chci s tebou chodit,ale nechci mít problémy s policií"řekla jsem mu popravdě. ,,Vždyť já taky nechci aby si měla problémy s policií,ale já nikomu neřeknu že si v tom programu" ,,Já vím že tonikomu neřekneš,věřím ti ,ale..."
,,Ale co?" ,,Ale prostě mám strach" odpověděla jsem mu. ,,Dobře,chápu tě taky bych měl strach,a teď promiň už musím jít,ahoj" ,,Ahoj" rozloučila jsem se.

Už byl na odchodu,ale v tu chvíli jsem ho chytla za ruku a políbila ho. On to nechápal,já to nechápala,ale nikdo se nebránil. Začali jsme se vášnivě líbat.
Honza se po chvilce odtrhl a řekl ,,Promiň,ale už opravdu musím jít" ,,Tak ahoj" rozloučila jsem se s ním. Dal mi ještě malou pusu do vlasů a pak odešel. Já šla taky domů.

Tramtadadá nová kapitola po dlouhý době :D Omlouvám se ale neměla jsem náladu psát a tahle kapitola taky není nic moc. Každopádně voltík nebo koment potěší :3
Valicorn