Ten pravý?!

#8

,,No konečně jedu domů" pomyslela jsem si pro sebe. Jsem opravdu šťastná že už nemusím trčet v týhle blbý,starý a strašidelný nemocnici. Byla jsem tady zavřená už nevím ani jak dlouho,a opravdu se mi stýskalo po škole,Honzovi a taky po mém malém bytečku. Honza za mnou chodil jak mohl,ale bohužel ne každý den. Na pokoji jsem byla sama,takže jsem si neměla ani s kým povídat. No nic. To je vše z mého pobytu, a já jsi jdu radši začít balit věci.

Otevřela jsem skřín ve které jsem měla oblečení a nějaké další věci a snažila jsem se to narvat do toho malého kufru. Honza mi musel totiž přivézt nějaké věci abych tady nebyla na pospas jen v noční košily.
,,Ten kufr se musel nějak zmenšit" zamumlala jsem si a snažila se při tom zavřít víko od kufru. ,,No konečně" když už se mi podařil kufr zavřít tak jsem si sedla na postel a čekala na Honzu.

,,ťuk,ťuk" někdo klepal na dveře. ,,Dále" zakřičela jsem. ,,Ahoj Nici,tak co můžeme vyrazit" ,,Ahoj Honzo,jasně už jsem připravená" hned jak jsem to dořekla tak jsem běžela k Honzovi a pořádně jsem ho obejmula.
,,Jsem tak ráda že jedu konečně domů" zašeptala jsem mu se slzami v očích. ,,Vždyť já jsem taky rád" odpověděl mi a dal mi pusu do vlasů.
,,Honzo,slib mi že už mě nikdy neopustíš". ,,Co tím myslíš Nici?" zeptal se. ,,Chci s tebou být" ,,Oh,Nici jasně že tě nikdy neopustím". Políbily jsme se.

Tramtadadá po milionu letech je tu další kapitola. Voltík nebo koment potěší:3 u další kapitoly ČŮŮS :D
Valicorn