Vlci ve stínech

2. kapitola- dům a nová škola

 Předem se omlouvám za můj pravopis. Tato kapitola bude trochu delší.

 Přijeli jsme a auto zastavilo u krásného, velkého, blankytně modrého domu. Mamka si vždy takový dům přála a táta z něho byl taky nadšený. Otevřela jsem velká, bílá vrata a vyvalilo se na mě světlo prosvítající velkými okny. Rychle jsem vyběhla nahoru po jednom ze schodišti, doslova rozrazila další velké dveře a našla krásný, modro-růžový pokoj. Byla jsem okouzlena vší tou lesknoucí se nádherou a barevnými doplňky. Ale v tom do mě Laura vrazila a já dopadla na jedno z futer dveří. Hned za ní přiběhla mamka a svým laskavým hlasem řekla:" Lauro, toto je tvůj nový pokojíček." Jen jsem viděla jak se Lauře rozzářily oči blahem. Hned si začala svůj nový pokojíček prohlížet. A v tom si mě mamka všila, jak postávám ve dveřích a dívám se na Lauru. Řekla mi že můj pokoj je na konci chodby. Obrátila jsem se a vykročila vstříc mému novému útočišti.                                                                                                                           Otevřela jsem dveře a nevěřila svým očím. Vtom ke mě přiběhl můj táta a vysvětlil mi že se nový nábytek a barvy na vymalování zdrželi a ještě nedorazili. Ale že by měl být do konce měsíce můj nový pokoj hotový. Zdvořile jsem mu odpověděla že to chápu a zkusím tuto nějak vydržet, ale ve skutečnosti jsem běsnila. Byla jsem zklamaná, zdi byly zchátralé a v rohu se krčila špinavá a už na první pohled rozvrzaná postel s dekou a polštářem. "No zkusím to nějak vydržet", řekla jsem si pro sebe. Táta vytáhl nahoru kufry, které jsem potom odtáhla do kouta. Protože už bylo něco kolem půl jedenácté a já už byla unavená, řekla jsem si že už půjdu spát. Celou noc jsem se převalovala na vrzající posteli a přemítala okamžiky, které jsem prožila s přáteli. Nakonec se mi podařilo usnout s myšlenkou, že pod mou postelí nejsou pavouci ani myši.                                                                                                Ráno (byla jsem ráda že jsem se ho dočkala) jsem co nejdříve do kuchyně,s touhou vypadnout z toho příšerného pokoje. Tašku už jsem měla ze včerejška do nové školy nachystanou, a tak jsem seběhla po schodech co nejrychleji to šlo a vešla do moderní, krásné kuchyně. Na stole už na nás s Laurou čekala snídaně. Laura přišla opět vystylovaná jako každé ráno. Přiběhla k mamce, která ji automaticky dala pusu, a posadila se vedle mě k snídani. Táta nám nabídl, že nás sveze, protože přijít první den do nové školy pozdě by nebyl dobrý nápad, tak jsme na to kývli. Po snídani jsme se rozloučili s mamkou, která nám popřála hodně štěstí a jeli jsme.                                                                                                                                         Po asi dvaceti minutách jsme dojeli ke škole. Laura se až přehnaně rozloučila s tátou. Vystoupila jsem z auta, a v duchu si řekla: "Zvládneš to, je to jen nová škola". Ale byla jsem nervóznější než když jsem před celým ročníkem na mé minulé škole přednášela referát o mé oblíbené knize. Ale musela jsem to zvládnout, prostě musela, je fuk proč,prostě musela. Laura se před vchodem sešla se svými kamarády, ale já tam nikoho neznala. Rozhodla jsem sejít dovnitř. Vevnitř bylo ale mnohem více lidí než jsem čekala. Věděla jsem že toto je velká škola, ale až takhle,to jsem nečekala. Ve škole nebylo možné najít nějaké volné a soukromé místečko.                                                                                                                                            Šla jsem do třídy, podle mapky jsem šla správně ale i přesto jsem nejméně dvakrát zabloudila. Škola byla jako bludiště. Když už jsem byla na správné cestě k nové třídě, začalo zvonit. Rychle jsem proběhla směrem k jídelně a dvorkem jsem běžela rovnou do křídla B (nebo tak něco). Konečně jsem doběhla, trochu se upravila otevřela dveře.                                                                                                                              Vešla jsem do nové třídy a všichni se na mě dívali, jako bych byla ze skla nebo mimozemšťan. S koktavým hlasem a roztřesenýma nohama jsem vešla do třídy a vypotila ze sebe: "Jmenuji se Christina Bottmonssová". Paní učitelka si mě prohlédla a řekla: "Já jsem tvá nová učitelka Margaret Stephansonová. Běž se posadit." Šla jsem do poslední lavice úplně na konci a sledovala obličeje mých nových spolužáků. Sedla jsem si a paní učitelka pokračovala ve výkladu.                                                                  Když po asi patnácti minutách zazvonilo, paní učitelka odešla ze třídy a všichni se zvedli aby šli na další hodinu. Jeden kluk z davu ale přiběhl ke mě. Usmála jsem se na něj a pozdravila ho. Pozdrav mi oplatil a dali jsme se do řeči. Dozvěděla jsem se hodně věcí co jsem potřebovala vědět. Ten kluk, jmenuje se Daniel (Danny) , pozval mě ven a já mu na to kývla a šla na další hodinu. Další jsem měla Angličtinu, anglickou literaturu, biologii a další hodiny do kterých se mi vůbec nechtělo, ale musela jsem. Den uběhl pomalu ale konce jsem se dočkala, po škole jsem vyšla ven a uviděla Lauru s tátou jak se objímají a povídají si spolu o nové škole. Přišla jsem za nimi ale nevšimli si mě, tak jsem nastoupila do auta a čekala až si to všechno povypráví a pojedeme domu.  Ale najednou jsem venku uslyšela i třetí hlas, který nepatřil ani Lauře ani tátovi.