Vlci ve stínech

8.kapitola - v tělocvičně

Příštího rána jsem se probudila s divným pocitem. Nechtěla jsem do školy, ale co jsem měla dělat. Rodiče by to nepochopili. Seděla jsem na posteli s mobile v ruce a přemýšlela o tom co se to tady vůbec děje. Trochu jsem zaspala, a tak jsem odešla z domu na autobus bez snídaně, a vlastně jsem ani neměla hlad.                                                                                                                                Cestou jsem se nemohla pořád zbavit pocitu, že mě někdo sleduje, ale na ulici kromě mě nikdo nebyl. Aspoň jsem nikoho neviděla. Došla jsem na zastávku, ale tam taky nikdo. Od doby kdy jsem vyšla z domu jsem nikoho neviděla. Bylo to děsivé. Radši jsem šla do trafiky a koupila si pití, které jsem si zapomněla doma udělat. Když jsem vyšla z trafiky a došla na zastávku, přijel autobus a já do něj nastoupila. Bylo tam ještě pár dětí, které měly stejnou cestu do školy. Sedla jsem si na sedadlo a zapnula si mobil. Cesta autobusem uběhla v celku rychle. To ráno bylo až nezvykle klidné.                                                                                                                                                              Když autobus zastavil před školou sevřel se mi žaludek. Laura se ještě neozvala a rodiče z toho byli zralí na psychologii. Někdo z žáků téhle školy by mohl něco vědět, co se to tady děje. S divným pocitem jsem zkusila znovu zapnout mobil, ale nic. Nereagoval. Potom se na obrazovce ukázala prázdná baterie. Asi se mi přes noc špatně nabil. Vešla jsem do šatny a dala mobil do batohu. Dneska mi asi nebude k ničemu.                                                                                                                     Když jsem z šatny vyšla, uviděla jsem Sam. Opírala se o parapet a dívala se z okna. S pozdravem jsem k ní přišla, ale potom jsem se z toho okna podívala taky. Před školní budovou stály čtyři policejní auta. Nikdo z žáků nic nevěděl. Když jsme došli do třídy, Pulpo, Danny a Billy už tam byli a se zbytkem třídy se dívali z oken. Přiběhla jsem k dokořán otevřeným oknům a vyklonila se ven, abych pořádně viděla. Policisté stáli před vchodem a kolem zbylých aut. Když ale dva z policistů šli do tělocvičny. Po chvilce ale vyšli, a vezli ssebou lůžko na kolečkách a na něm něco v bílém pytli. Všichni jsme se lekli a někdo najednou vykřikl. ONA JE MRTVÁ!!!                                  Najednou do třídy vešla paní učitelka a všechny nás posadila. Zeptali jsme se co se stalo, ale nechtěla nám to říci. Asi ani nemohla. Jen se na mě divným a dost mrazivým pohledem podívala. Po asi půl hodině normální výuky se najednou ale ozvalo v rozhlase: " Christina Bottmonssová ať se dostaví do ředitelny!!!"