Vlci ve stínech

10.kapitola - Nečekaný nález

Předem se omlouvám za chyby. Bude toho trochu více. 

To ráno jsem nemohla pochopit že je Laura mrtvá. Pořád jsem si opakovala že je to byl jen sen a ráno uvidím Lauru u snídaně a vše bude zase v pořádku. Ale nebyla tam. Pomalu a potichu jsem sešla schody, ale nikdo tam nebyl. Obývací pokoj, kuchyně, a hala byly opuštěné. Nevěděla jsem co se děje. Obešla jsem kuchyňský stůl a nalila si do sklenice studené mléko z lednice a dala si na talíř zbytek sušenek, které od včerejška zbyly.    Za mnou se ale z čistajasna objevila mamka. Když jsem se na ni otočila, uviděla jsem její prázdný pohled, kruhy pod očima a třesoucí se ruce. Takhle už jsem ji dlouho neviděla. Vlastně naposled takhle vypadala, když zjistila že umřela jedna z jejích nejlepších kamarádek. Ale to už je dávno. Usmála jsem se na ni, ale nevypadala že nějak zareagovala. Vlastně se vůbec nepohnula. Když jsem se zeptala: „Proč nejsi v práci?" neodpověděla. Jen šla ke kuchyňské lince a opřela se o ni dlaněmi.                                                                                          Po asi dvou dlouhých minutách mi odpověděla: „Dnes nikam nejdeme. Táta ještě spí, tak buď nahoře potichu, prosím. A dnes do školy taky nemusíš. Klidně si běž ještě lehnout." Obrátila se ke mě zády a s bezduchým pohledem odešla do ložnice. Vzala jsem si snídani a odešla nahoru. Opatrně jsem zavřela dveře svého pokoje a šla na notebook. Pustila jsem si potichu písničky a otevřela knížku. Vždy se lépe soustředím při poslouchání hudby nebo filmu.                                                                                                                                                           Bylo asi půl desáté, když jsem dočetla celou knihu. S radostí jsem ji zavřela a uvědomila si že jsem při čtení a poslouchání skoro zapomněla na to co se v minulých dnech stalo. Moc mě to nepřekvapilo, vzhledem k tomu jak moc jsem byla unavená, ale v tom jsem si vzpomněla. Ten Neznámý, který mě sledoval. Mohl by mít něco společného s Lauřinou smrtí.                                                                                                                                                           Ale to je jen neověřená myšlenka a navíc jsem o sledování a Neznámém v černém nezmínila ani mým rodičům. Třeba s nimi měla Laura něco společného. Nebo, a to je o to horší, ji zabili kvůli mně. Třeba jako výhrůžku, nebo tak něco. Ale nevím to jistě.                                                                                                                                   Když jsem se vzbudila bylo už skoro sedm večer. Seběhla jsem schody do kuchyně a šla do obývacího pokoje kde hrála televize. Sedla jsem si vedle táty, dívajícího se na nějaký film. Zeptal se mě jak se mám, ale nevěděla jsem co mám odpovědět. Mám se mu svěřit s Neznámým v černé kapuci?. Nemyslela jsem si že by to unesl. Určitě by se začali bát i o mně. Dokud si nebudu jistá, že mezi Neznámým a Laurou byla nějaká spojitost. Radši jsem odpověděla: „Jo tati, je mi fajn."                                                                                                                      Odešla jsem do kuchyně, natočila si z kohoutku vodu a ze skříňky vedle umyvadla jsem si vzala tyčinky. Potom jsem vyběhla schody, div že jsem nevylila celou sklenici s vodou a zavřela jsem se do pokoje. Dnes asi nepůjdu nikam. Nechci rodiče zbytečně stresovat, ale zítra už do školy musím jít. Napadlo mě, že by mohla mít Laura v pokoji nějaké důkazy o spojitosti ní, Neznámým v černém a její smrtí.                                                 Postupně jsem prohledala všechny šuplíky jejího pokoje, dvě velké skříně naproti sobě, i dokonce jsem se podívala do šuplíků. Nic. Rozhodla jsem se podívat do knihovny. Jednu knihu po druhé jsem vytáhla z regálů a prolistovala, nic, dokud jsem nedošla k Lauřině nejoblíbenější knize: Peří padlých andělů. Začala jsem v ní listovat. Najednou z ní ale vypadl svazek dopisů. Vzala jsem je a dala do kapsy. Rychle jsem knihu vrátila na poličku na její předchozí místo a pomalu odešla. U dveří jsem se zastavila a rozhlédla se po celém jejím pokoji. Vše bylo takové jako když jsem tam vešla. Až na dopisy založené v knize.