5.kapitola - víkend

7 1 1
                                    

Nevím proč, ale tak nějak jsem si mezi nimi připadala sebejistější a odvážnější než kdekoli jinde. Šli jsme směrem k obchodnímu centru a jen tak Pulpa tak napadlo, jestli bychom se nechtěli jít trochu porozhlédnout po obchodech a tak dál. Přikývli jsme, ale u vchodu jsme se se Sam odtrhly od ostatních. Tak nějak jsme se zapovídaly až jsme je úplně ztratily. Nevěděli jsme kde jsou, ale bylo to jedno. Prošli jsme se po pár buticích a koupili si něco nového. No spíš Sam, já nic nepotřebovala. Ale měla jsem radost.                                                                                                                                                                                 Než jsme sem přijeli a já prožila první dny ve škole, myslela jsem si že tady nenajdu kamarády kvůli mé introvertní povaze, ale tak nějak jsem tady měla štěstí a potkala partu skvělých lidí. Na kamarády na staré škole jsem často myslela. Jenže o nich nic moc nevím od té doby co jsme se odstěhovali. Vlastně jsem mluvila jen s Ivou asi pět minut, která mi řekla jen to že se mají fajn a že bude zbytek mé bývalé třídy pozdravovat. Ale dost silně pochybuji že to udělala. Nevím proč ale mám z toho divný pocit když jsi vzpomenu na náš starý dům, starou školu a všechny ty vzpomínky a zážitky z dětství. Možná že je dobře že jsme se odstěhovali a já poznala nové lidi. Ale kdo ví co by se mnou bylo kdybych zůstala s bydlet s babičkou.                                                                                                                                                              Se Sam jsme prošli snad dvacet obchodů než jsme potkaly ostatní. Ten den jsem pořád jen přemýšlela o starém životě a bývalých kamarádech, kteří teď předstírají jako bych neexistovala. Jen doufám že to není pravda a že se jim po mě stýská alespoň z poloviny tak moc jako mě. Ze zamyšlení mě vytrhl Danny, když se zeptal co se mnou je. A proč? Vždyť je to jedno. Odpověděla jsem že je vše v pořádku ale jistá jsem si nebyla. Jistá si v tomto asi nebudu nikdy. Ale teď už jsem nad tím přemýšlet nechtěla. Šli jsme na autobus, který jsme tak tak stihli. Na telefonu jsem měla dva nepřijaté hovory od mamky, tak jsem si radši řekla že ji zavolám zpátky. Byla sice trochu naštvaná že jsem ji hovory nebrala ale nakonec to nějak přešla, a když jsem si řekla že do hodiny jsem doma, nálada se ji zlepšila. Hovor jsem položila a šla si sednout k ostatním. Zbytek cesty jsem byla ve směs zticha a když autobus zastavil na nejbližší zastávce k našemu novému domu. Rozloučila jsme se a vystoupila z autobusu. Po asi patnácti minutách jsem došla k domu, otevřela dveře a hlasitým hlasem jsem oznámila, že jsem doma.                                                                                                                                                                                                      Laura z kuchyně zavolala mamku, která ihned přiběhla. Takže žádná změna. Bylo už asi půl deváté večer, když jsem přišla domů. Vzala jsem si večeři a šla nahoru.

Druhý den v Neděli jsem se vzbudila brzy ráno, a šla si dolů vzít snídani. Dole však už seděla mamka, která mě dost zaskočila s její otázkou. Zeptala se mě jak se mi tady líbí, jestli je v pořádku můj nový pokoj, kamarádi ve škole. S mrazivým pocitem na zádech z nečekané otázky  jsem ji ale s klidným svědomím odpověděla že ano, všechno je tady moc fajn. I můj nový pokoj po dovezení zbytku nábytku a vymalování je moc hezký. Vypadala že jí tato odpověď uspokojila a já si můžu v klidu vzít snídani nahoru do pokoje.                                                                                                                                                                                Ale najednou se mě zeptala jestli jsem ještě v kontaktu s mojí starou třídou a kamarády. Teď už mi ten mrazivý pocit přešel do pevného sevření žaludku, ale s úsměvem na tváři jsem ji řekla že si s nimi pořád píšu a že se mají fajn, i přesto že to nebyla pravda. Zbytek dne jsem strávila v pokoji doděláváním nesplněných úkolů do školy, čtením a posloucháním písniček.                                                         Večer jsem šla spát s divným pocitem ohledně mých kamarádů ze staré školy a těch z té nové.


Vlci ve stínechKde žijí příběhy. Začni objevovat