Vzpomínky

První část

Nad Ikebukurem se ozval až příliš známý výkřik, který byl následován smíchem.

"Haha, zase jsi minul, Shizu-chan~ Měl by ses víc snažit!!" houkl Izaya se špatně skrývaným nadšením.

"Zemři! Zemři! Zemři!" řval vzteky rudý Shizuo. Vyrval ze země silniční značku a bez sebemenšího zaváhání ji vrhl na poskakujícího Izayu.

Informátor se ladně vyhnul. Poslal Shizuovi vzdušný polibek, než se rozběhl za roh na další ulici.

"Izayo!!" zařval Shizuo, který ho rychle následoval.

Jakmile Izaya zahlédl Akabayashiho u černého auta, zamířil k němu. Hry s Shizuou si opravdu užíval, ale práci dával přednost. Přeci jen byla důležitější.

Úsměv, který se držel Izayovi na tváři náhle zmizel a nahradilo ho šokované překvapeí, když Akabayashi proti němu zdvihl zbraň a aniž ba zaváhal, zmáčkl spoušť.

Po výstřelu se nad ulicí rozhostilo ticho. Nikdo zpřihlížejících se neodvážil pohnout. Vlastně to ani nedokázali.

Akabayashi, stále bez známky nějakého zájmu, skolnil zbraň a otevřel dveře auta.

Izaya udělal pomalý váhavý krok, než se ohlédl na Shizuu, který stál kousek za ním. Z hlavy mu náhle vytryskl proud krve a on se s heknutím svalil na zem.

V tu chvli by šlo slyšet i padnutí špendlíku do hromady peří.

Izaya nedokázal odtrhnout pohled od Shizuova ležícího těla.

"Orihara-san." ozval se Akabayashi, čimž prolomil tíživé ticho.

Izaya po něm šlehl pohledem. Netušil kde se v něm probral takový vztek. "Kurva, Akabayashi!! Co jsi to sakra udělal?!"

"Ikebukuru to jen prospěje."

"Cože?!"

"Měl by jsi být vděčný. Taky jsem mohl zastřelit tebe." pokrčil rameny Akabayashi.

Izaya se celý naježil. Chystal se na Akabayashiho vychrlit spoustu nadávek, ale ten to poznal a proto mu skočil do řeči.

"Shiki tě chce vidět."

Ve stejnou chvíli se objevili Tom a Vorona, kteří je po celou dobu nahánění následovali. Pohled na Shizuu jim doslova vyrazil dech. Vypadali jako by se zastavili v čase. Pro ně se rozhodně ve snaze pochopit pravdu zastavil celý svět.

"Ale to nevysvětluje proč jsi zabil Shizuu!!" vyjel Izaya podrážděně.

"Protože ty toho očividně nejsi schopen." odsekl Akabayashi. "Město je z vás už unavené. Někdo se do toho musel vložit."

"Shizuo-sempai!!" vyhrkla náhle Vorona. Její starostlivý výkřik donutil Izayu se ohlédnout.

Vorona klečela u Shizui, který se s mručením snažil alespoň posadit, ale bez pomoci mu to moc nešlo.

Všichni přítomni na něho zírali. Vždť byl střelen do hlavy! Jakto, že se může hýbat?! Jakto, že žije!!

"... Ty jsi opravdu monstrum, Shizu-chan." zamumlal Izaya s lehkým pousmáním. Poté zatáhl Akabayashiho do auta a donutil řidiče odjet, dřív než by Akabayashiho napadlo zareagovat další kulkou.

Cestou k Shikimu mlčeli. Pouze jednou promluvili a to když Izaya vysvětloval, že Shizuu před Akabayashim nezachránil. Chce pro něho mnohem horší konec, který protrpí a ne takovou ránu z milosti.

*-*

Už uběhly dva týdny od toho co byl Shizuo postřelen. Celou tu dobu strávil u Shinry doma.

Doktor z něho nespouštěl pohled, ale nic zvláštního u něho nezaznamenal. Byl to opravdu zázrak, že Shizuo přežil bez jakýchkoliv následků.

Shinra mu zrovna obvazoval ránu, když se Shizuo zeptal, zda už může domů.

"Jsi si jistý?" zaváhal Shinra. "Co když někde venku zkolabuješ?"

"Cítím se opravdu dobře." ujistil ho Shizuo.

Shinra dovázal obvaz, který omotal Shizuovi přes čelo kolem hlavy. Pozoroval svou práci, aniž by ho pustila vráska, která se utvořila při zamračení.

"Vezmu si taxíka a až dorazím domů, tak ti zavolám." řekl Shizuo.

"... No dobře. Ale celý týden mi budeš volat, ano?!Dvakrát za den. Ráno a večer!" přikázal Shinra. Bylo zvláštní ho vidět tak vážného.

Shizuo nemohl nesouhlasit.

Shinra vybavil Shizuu několika léky, s tím že je musí pravidelně brát, než ho tedy pustil.

"Střelení do hlavy není žádná sranda. Kdyby tě tam třeba jen krátce bodlo zavolej. I kdyby byly dvě ráno." dodal Shinra u taxíka, který zavolal, jelikož Celty ani Shooter nebyli doma.

Shizuo to odkýval, ale myšlenkami byl už jinde. Shinra se vrátil do domu, když Shizuo nastoupil.

"Tak kam to bude?" zeptal se přátelsky taxikář.

"Domů, do Shinjuka." odpověděl Shizuo. Když dodal přesnou adresu, uvelebil se v sedačce.