Vzpomínky

Druhá část

V Izayově apartmánu probíhalo relativní ticho. Izaya seděl na svém obvyklém místě a věnoval se počítači a notebooku. Namie sedící u svého stolu sepisovala a přeposílala emaily Izayovi, aby s nimi mohl následně pracovat. 

Nemluvili. Namie na to neměla (ostatně jako vždy) náladu a Izaya neměl zrovna potřebu do své společnice vrtat a vytáčet ji. 

Do tohoto pracovního ticha, které trvalo už opravdu dlouho se ozval zvuk, když se otevřely vchodové dveře.

Izaya překvapeně zvedl hlavu. "Čekáme někoho?" zeptal se směrem k Namie, ale ta jen zavrtěla hlavou. 

"Jsem zpátky!" ozvalo se z chodby.

Informátor se naježil, když poznal Shizuův hlas. Barva tváře prozradila, že ho poznala i Namie. Oba překvapeně zírali na Shizuu, který se objevil ve dveřích. 

"Promiň, že mi to tak trvalo, ale Shinra mě nechtěl pustit, ta... Oh Namie-san, vy jste ještě tady?" podivil se Shizuo, když zaznamenal její přítomnost. 

"eh?" bylo vše co ze sebe dostala. 

"... Shizu-chan?"

"Já promiň... potřebuji si lehnout." S těmi slovy zamířil do ložnice. 

"Huh..?!" Izaya byl opravdu zaskočen. Nedokázal ze sebe dostat nic smysluplného.

"Oh a abych nezapomněl." vyhrkl Shizuo. "Zavoláš Shinrovi, že už jsem dorazil? Slíbil jsem, že se ozvu, až dorazím domů."

Izaya a Namie v tichosti pozorovali zívajícího blonďáka, který zmizel na chodbě. 

"Co to..?" Izaya zvedl ruku a štípl se do tváře. Nebyl to sen.

"Je čas jít domů." vyhrkla Namie. Při těch slovech prudce vstala.

"Cože?! Namie, přece teď neodejdeš!" 

"Teď je právě perfektní čas k odchodu. Nehodlám být u toho, až se probere... nebo cokoliv dalšího, co by se mohlo stát." odsekla Namie. 

"No tak..!" houkl za ní Izaya, ale tak nějak mu její přítomnost byla ukradená. I když na druhou stranu v tuhle chvíli... Co tady sakra Heiwajima chce?!

Izaya se ani nesnažil zastavit Namie, za kterou práskly vchodové dveře. Rychle si to namířil za Shizuou. Našel ho v ložnici natáhlého na posteli. Stihl odhodit motýlka, vestu a rozepnout dvo knoflíky košile, než upadl do spánku.

"Shizu-chan!" houkl Izaya. 

Bez reakce.

"Shizu-chan! Hej Shizuo!!"

Shizuo nezareagoval ani na kopnutí. Jen ležel a spokojeně spal. 

Podrážděný Izaya vytáhl jeden z mnoha telefonů a rychle si našel Shinrovo číslo.

"Oh Izayo, od tebe jsem hovor nečekal." ozval se Shinra. 

"Jestli hodláš mluvit s Shizuou, tak si pojď probudit!" zasyčel Izaya.

"Cože? Co tím myslíš?"

"Shizuo, ten primitivní idiot, nakráčel mi sem, do mého bytu!"

"Vážně?" Shinra špatně skryl pobavený zájem.

"Můžeš mi laskavě vysvětlit, proč mám toho neandrtálce v posteli?!"

"Kde že je?" podivil se Shinra. Z jeho podtónu šla poznat narážka na dvojsmysl.

"Hele nedělej si z toho srandu! Okamžitě sem pojď!" vyštěkl Izaya, než ukončil hovor. Ještě se pokusil probudit Shizuu, ale s neúspěchem se odebral zpět k počítači. 

*-*

"Cítím se opravdu v pořádku." řekl trochu zmatený Shizuo.

"Můžeš mi říct jméno tvé sestry?"

"Já nemám sestru. Jen mladšího bratra, jmenuje se Kasuka."

Shinra se podrbal ve vlasech. 

Večer se mu Shizuu nepodařilo probudit a tak ho za pomoci Celty odvezl k sobě. Izaya odmítal, ale nakonec byl donucen přijmout nabídku, aby odjel s nimi. Teď seděl v Shinrově obýváku, pil čaj a podezíravě si prohlížel Shizuu.

"Dobře..."

"K čemu ty otázky?" skočil Shinrovi do řeči Shizuo.

"Tak třeba proto...!"

"Izayo!" okřikl ho Shinra. "Počkej tady Shizuo a ty pojď se mnou."

Izaya neochotně následoval Shinru do jeho ložnice.  "Co se děje?"

"Jde o to... Shizuovi ta kulka změnila vzpomínky."

"To jsem pochopil." zavrčel Izaya. "I když netuším odkud zná Namie. Ten idiot měl vždy špatnou paměť na jména."

"Ale ty vzpomínky se týkají pouze tebe."

"Rád mu je připomenu." ušklíbl se Izaya. Přitom si to zamířil pryč z ložnice. 

"Izayo, počkej! O tom jsem chtěl mluvit." zastavil ho rychle Shinra. "Nejsem si jistý, co by s ním udělala pravda, kdyby jsi to na něj vychrlil. Mohl by jsi ho na to postupně a opatrně připravit?"

Izaya na něho překvapeně zíral. "... Takže podle tebe mu mám lhát dokud mu neřeknu pravdu? Nechat ho u sebe a... Cože to přesně?"

"Lhát a předstírat pro tebe není problém, ne? Já osobně s toho nejsem nadšený, ale ta pravda by mu mohla pokazit něco v hlavě."

"Tak proč to neuděláme?" prohodil Izaya se zájmem.

"Izayo, prosím."

"On je moje nemesis!" vyjel po něm Izaya. "A místo toho si myslí, že jsme partneři! Je mi jedno co se s ním stane!"

"... Buď na něj hodný."

Izaya zavrtěl hlavou. "Víš, co? Prostě ho odveď k němu domů."

"Ale no tak, Izayo..."

Izaya ho už nevnímal. Otočil se na patě a velice rychle opustil byt, aniž by reagoval na Shizuovo oslovení. 

"Co se stalo?" otočil se Shizuo na Shinru.

Shinra tiše pozoroval Shizuovu starostlivou tvář. "Práce..." řekl nakonec. "Teď pojď, odvezu tě domů."

*-*

"Proč jsi mě přivezl sem?" zeptal se Shizuo, když se zastavili před jedním domem.

"... Jelikož tady bydlíš." řekl Shinra. Nenapadla ho dost dobrá lež a proto se rozhodl pro pravdu. "Máš tady všechny své věci a ..."

"Víš přece, že jsem tady jen tehdy, pokud se nepohodnu s Iza... On je naštvaný? Co jsem udělal?!" vyhrkl náhle Shizuo a začal v kapse lovit telefon. 

"Shizuo, počkej, on ti to nezvedne." zavrtěl hlavou Shinra.

Shizuo zaváhal, než opět schoval telefon. "To je pravda... Lepší bude si to vyříkat do očí."

"Co? Shizuo, poč..!" Shinra zmlkl, jelikož Shizuo už stejně utekl. Vzal si svůj telefon, aby informoval Izayu.

"Co je?" ozval se podrážděný Izayův hlas. 

"Shizuo jde k tobě. Snažil jsem se ho zastavit, ale... Buď na něj hodný. Kvůli mně."

"Kvůli tobě, huh?"

"Izayo, prosím. Já vím, nemáš ho rád, ale my ho nechceme ztratit." Shinra se odmlčel. "Přece nechceš přijít o svojí oblíbenou hračku."

Izaya mlčel. Po chvíli, aniž by se rozloučil, ukončil hovor. 

Shinra poté zamířil domů. Nic jiného stejně nemohl udělat.