Vzpomínky

Patnáctá část

Po dva týdny nebyl Izaya schopen opustit Shizuovo lůžko. Přestože byli u Shinry doma, neopustil pokoj, aby ve vedlejší místnosti mohli s mladým Kishitanim pokračovat v rehabilitacích. 

Nepomáhaly ani Shinrovi pokusy o přesvědčování, že se Shizuo bude zlobit, až se probudí a zjistí, že Izaya to fláká. 

Nedostatek cvičení měl samozřejmě vliv na nohu, která svému majiteli začala dělat problémy. 

Informátor přesto nehodlal opustit Shizuu. Co kdyby se náhodou probudil, že? Chtěl být u toho, až jeho Shizu-chan otevře konečně oči. Potřebuje vědět, že je v pořádku. Musí se mu omluvit. Musí mu říct, že na něho nechtěl křičet, že to tak nemyslel. Že ho vlastně...

Jenže Shizuo se neprobouzel a jeho stav se nelepšil. Na druhou stranu se ani nehoršil, což by se dalo vlastně považovat za dobrou zprávu. 

Ke konci druhého týdne Shizuova kómatu dostal Izaya od Namie sms. [Práce je hotová, napiš až budeš mít čas. PS: jak je na tom Heiwajima?]

Izayovi trvalo dva dny, než odpověděl. [Přijď zítra ke mně. Spí.]

Cesta domů byla pro Izayu doslova muka. Noha mu nedala chvíli klidu, a co chvíli posílala do těla silnou vlnu bolesti. 

Informátor za sebou neměl ani třetinu cesty a již si volal taxíka, přestože si slíbil, že to dojde. Chtěl to brát jako náhradu za neodcvičené dny. Velký Ďábel z Shinjuka však neměl dost sil a prostě to vzdal. 

Přestože měl svou hrdost, skoro se rozbrečel zoufalstvím při cestě z taxíku do bytu. Pro Izayu to bylo opravdu peklo. 

S úlevou usedl na podlahu svého bytu, zatímco se zády opíral o dveře. Trvalo mu dlouho, než sebral odvahu, aby vůbec vstal.

Další den přišla Namie na čas. Vyřídila s Izayou, co bylo potřeba ohledně práce, uvařila mu oběd a poté zase odešla. 

Po jejím odchodu se chtěl Izaya vrátit zpět k Shizuovi do Ikebukura, ale představa, že by měl bolestivou cestu opět absolvovat ho donutila si to rozmyslet. Strašně moc chtěl být informátor u svého Shizu-chana, ale jediné, co mohl, bylo spokojit se s telefonáty. Volal někdy i třikrát do půl hodiny. Co kdyby se něco změnilo, že?  

Izaya věděl, že je to z jeho strany až zoufalé, ale nemohl si pomoct. Z Shinrova hlasu šlo poznat, že je mu to nepříjemné, ale stejně Izaya nepřestal. 

Měl o Shizuu prostě strach. Každou noc se probouzel s výkřiky Shizuova jména na rtech. Až příliš živě viděl onu krev na podleza, která vytékala Shizuovi z hlavy. 

Izaya by nikdy neřekl, že se z něj stane tak moc zoufalý člověk. A navíc díky Shizuovi.

Byl to prostě obyčejný den jako ty předchozí. Izaya seděl u stolu, snaže se pracovat, ale většinu času stejně jen zíral do prázdna. Představoval si, co by kdyby... Jak by to mohlo být kdyby... 

Nic nenaznačovalo tomu, že by mělo být něco jinak. Až najednou...

Izaya překvapeně pohlédl na svůj mobil, který začal nečekaně vyzvánět.Chvíli mu trvalo, než mu došlo, že na displeji svítí Shinrovo jméno. "Shinro! Děje se něco?!"

"... Ano. Shizuo se probudil..."

Pocit uspokojení se převalil přes Izayovo tělo. Dokonce se mu na tvářil zjevil přihlouplí úsměv.

"...ale..."

Jako lusknutím prstů byly všechny spokojené pocity pryč. 

"... odešel."

Izaya mlčel. Jen zíral před sebe na zeď. Nebyl schopen hovor ukončit, ani Shinrovi odpovědět, že je stále tam, že ho slyší. V duchu myslel na to, že se Shizuo vrací k němu do Shinjuka, ale tichý hlásek vzadu v hlavě se mu zároveň smál za jeho naivitu.

O necelou půl hodinu zpátky v Ikebukuru

Shizuovo probuzení doprovázelo tiché mručení vycházející z jeho hrdla. Chvíli jen pozoroval strop, než se pracně přinutil si sednout. 

V momentě, kdy si promnul zátylek, strnul. "No to snad...!" prudce se rozhlédl, ale ke své úlevě zjistil, že je sám.

Nehledě na to, že se mu mírně točila hlava, rychle vstal a zamířil si to pryč. Ještě se teda zdržel, jelikož přístroje, ke kterým byl doteď připojen, začali vydávat nepříjemně hlasitý zvuk. Shizuo se s nimi vypořádal rychle, Shinra už je nebude moct použít...

Naštěstí pro Shizuu byl byt prázdný. Zamčené dveře snadno vyrazil, což byla poslední překážka k návratu domů.

Místo do Shinjuka však zamířil do svého bytečku v Ikebukuru, kde první co udělal bylo, že si dal pořádnou studenou sprchu.

Poté usazen za stolem se snažil srovnat v hlavě to, co se přihodilo v posledních několika měsících.