Vzpomínky

Čtrnáctá část

"Jdeš pozdě." prohodil Izaya, aniž by odtrhl pohled od monitoru.

"Nespěchala jsem." pokrčila rameny Namie. "Tvoje rehabilitace už skončili?"

"Ne, jsem sotva v polovině a podle Shinry to jde všechno skvěle." ušklíbl se Izaya. Byl se sebou víc než spokojen, ale i tak by to rád urychlil.

"Já jen že zase pracuješ. Co si pamatuji, máš zákaz dokud se neuzdravíš úplně." informovala Namie, zatímco se usedila na své obvyklé místo.

"Ale já nepracuji." bránil se Izaya. "Pouze doháním informace. Řekněme, že mám dost velkou mezeru. A nerad bych ztratil některé zákazníky."

Namie pokrčiila rameny. Vlastně ji to bylo úplně jedno. "Hmm, a kde máš Shizuu?"

"Ještě spí." odpověděl Izaya. Přitom vstal od stolu a pajdavým krokem o berli zamířil k polici, kde leželo několik složek. Jedna z nich byla určena pro Namie.

"Vážně? V poslední době spí nějak dlouho, ne?" Namie se zarazila. Během chvíle ji na tváři začal tančit úšklebek. "Tak ty jsi ho přeci jen pustil k sobě do postele."

"Sklapni." zamračil se informátor. Nehodlal se s nikým bavit o tom, že se z něj stal Uke. Jedna z mála věcí, kterých se chtěl v životě vyhnout.

Důvod, proč se už ani Shizuovi nebrání byl že se pod ním cítil mnohem lépe, než když se občas vyspal s Manami či jinou.

Namie dalo práci se nezačít smát.

"Jsem rád, že se bavíš." zamračil se Izaya.

"Jen jsem si myslela, že mu bude trvat déle, než si tě zkrotí." řekla s předstíraným omluvným hlasem Namie.

"Zkrotí?!" naježil se Izaya. Jeho si rozhodně nikdo...! To, že dělá Shizuovi ústupky ještě neznamená, že se nechal zkrotit!

"No, jo... No, jo... Hlavně se uklidni." ušklíbla se Namie. "A místo toho mi raději řekni, proč jsi mě vlastně zavolal."

Izaya si ještě chvíli pro sebe něco nespokojeně prskal, zatímco sebral jednu ze složek a stejně pajdavým krokem zamířil ke stolu.
"Shizu-chan mi onehdy říkal, že jsi mi zařídila status Dočastně nedostupný informátor, ale že jsi stále pracovala pro některé. O co šlo?"

Namie nadhodila znechucený výraz, jak převzala složku. Pracovat se ji zrovna nechtělo.

"Nech si to." zamračil se Izaya. "Zbylé instrukce máš uvnitř."

"Jistě." ušklíbla se Namie.

"Oh Namie-san." ozval se od schodů Shizuo. "Izayo, měl jsi mě probudit."

"Zas tak dlouho tady není." upozornil Izaya. Ohlédl se, aby pohlédl Shizuovi do očí.

"Jakpak jsi se vyspal?" zeptala se Namie se zájmem.

Izaya po ní šlehl pohledem. Chtěl ji okřiknout, ať drží hubu, ale Shizuo již odpověděl. "Velice dobře."

Namie se spokojeně usmála. Víc už nepotřebovala vědět.

"Jedl jsi?" otočil se Shizuo opět na Izayu.

"Narozdíl od tebe ano." odsekl informátor. Už ráno měl špatnou náladu a teď mu začala rapidně klesat.

"Usměj se Izayo, to ti sluší mnohem víc."

"Tsk! Sklapni a vypadni do kuchyně. Oběd už budeš mít nejspíš studený."

Shizuo se nenechal odstrčit. Vynutil si alespoň krátký polibek, než poslušně zamířil do kuchyně. Když už byl skoro pryč z místnosti, zarazil se a ohlédl s otázkou. "Tak mě napadá... Nepracujete, že ne?"

"Ne."

"Ano."

Izaya probodl Namie pohledem, ale ta si z toho moc nedělala.

"Izayo, něco jsi mi přeci slíbil." začal Shizuo a zamířil zpátky k němu.

"Jakže? Já nic nikomu neslíbil!" zavrčel Izaya. "Pokud jsi si ještě nevšiml, už chodím! Ale nemyslím si, že bych se musel zpovídat zrovna tobě!"

Shizuo z toho výlevu vypadal překvapeně a trochu ublženě.

"No já abych raději šla." prolomila ticho Namie.

"Ne, my míme ještě něco k vyřizování!" zastavil ji Izaya.

"Já odcházím. Pak se ozvu." odsekla Namie, než odešla. Izaya ji už ani nezastavoval, jelikož si všiml, že si sebou vzala onu složku.

"Nemůžeš pracovat, dokud se ne..."

"Nemůžu?! Já nejsem děcko!" vyštěkl informátor, čímž Shizuu přerušil. "Jsem dospělý a dokážu se o sebe postarat mnohem lépe než ty!"

"Izayo,..."

"Tsk! Běž si ohřát ten oběd." zavrčel Izaya, než zamířil pryč. Kdyby věděl, že se bude dnešek odvíjet tímto směrem, rozmyslel by si vstávání.

Shizuo to však nehodlal jen tak vzdát. Popadl Izayu za paži a otočil ho čelem k sobě.

"Pusť!"

"Ne, dokud mi to neslíbíš!"

"Nehodlám jít ven pracovat, pokud to potřebuješ vědět." zasyčel Izaya. "Ale zapomeň, že přestanu s tím, co dělám!"

"Já po tobě nic takového nechci. I když by mi bylo milejší, kdyby jsi neměl tak nebezpečnou práci. Ale prozatím, když jsi..."

"Posloucháš se vůbec?!" vybuchl Izaya. "Bylo by mi milejší, kdyby jsi neměl tak nebezpečnou práci?! Tohle je tak strašně... divný! Možná by bylo lepší, kdyby tě Akabayashi zabil!" odfrkl si.

"Co tím myslíš, divný?" zeptal se Shizuo, zatímco udělal krok k Izayovi, ale ten ustoupil o další dva.

"Ptáš se, co tím myslím?!" Izaya proti tomu bojoval vždy úspěšně, ale tentokrát byl naštvaný. Nehodlal se už pravdě vyhýbat, nehledě na následky.

"Je to divné, protože kdysi když bylo ještě vše normální, by jsi se mnou ani nemluvil! Prostě by jsi zaútočil a naše hra by mohla pokračovat! Ale ne! Tvoje obarvená hlava se rozhodla, že my dva! Dva největší nepřátelé široko daleko! Že my dva budeme spolu!"

"Iza..."

"Celý život se navzájem snažíme zabít! Je to ještě horší, než divný!" prskal dál Izaya, aniž by si všímal Shizui. "Navíc jsme spolu nejednou spali! To je...! To je prostě...!"

Informátor nedokázal najít to správné slovo. Když se ale konečně podíval na Shizuu, přestal po slově pátrat. "Shizu...?"

Shizuo byl nezdravě bledý. Jednou rukou se držel ve vlasech, příliš pevně, jelikož mu klouby bělaly, zatímco druhou se neohrabaně natahoval po něčem, o co by se mohl opřít.

"Shizu-chan...?" zajíkl se Izaya vyplašeně.

"Iza..." Shizuo udělal krok k němu, ale sotva došlápl, zhroutil se k zemi.

"Shizu-chan!" zaječel Izaya vyděšeně, nestaraje se o nezvyklou výšku hlasu. Rychle přiskočil k ležícímu blonďákovi.

Informátor zbledl ještě víc, když si všiml, že Shizuovi z ucha vytéká krev.