Vzpomínky

Část šestnáctá

//Zamilovaný Izaya tak trochu zOOCovatěl... ale toho jste si mohli všimnout už v předchozí kapitole... Neomlouvám se za to jak jsem napsala jeho chování, jen na to upozorňuji.

Informátor byl rozhodnut vyběhnout z Shinjuka v rámci možností a co nejrychleji se dostat do Ikebukura k Shizuovi, jelikož bylo nutné si s ním promluvit. Napadlo ho, že Shizuo bude potřebovat čas, aby srovnal své myšlenky, ale Izaya ho prostě musel vidět... a také se ujistit, že si to srovná správně.

Jenže Izayův plán nepočítal s bolestivou nohou. Izaya pajdal ke dveřím, snaže se potlačit steny bolesti, ale ne u všech se mu to podařilo. Sotva se dostal k výtahu, již tušil, že to nebude až tak jednoduché.

"Co tady děláš?" podivil se informátor, když se otevřely dveře výtahu, ve kterém stála Ikebukurská legenda.

[Shinra mi řekl, ať tě dostanu do Ikebukura... Bude to rozhodně bezpečnější, než kdyby jsi šel sám.]

"Eh... no... díky...?" Izaya nevěděl jak správně reagovat. Ostatně i Celty byla nesvá. Izaya byl pro ní stále ten, co způsobil spoustu problémů... ale trochu na něj změnila pohled od toho, co žil s Shizuou. Ještě nedávno, když Izaya chodil na rehabilitace, povídala si s Shizuou a ten o černovláskovy mluvil až překvapivě mile. Celty často váhala, zda se baví o stejném Oriharovi.

[Předpokládám, že hodláš jít k Shizuovi.]

"Ano! Ano!" vyhrkl Izaya. Rychle vykročil, aby se dostal do výtahu, ale noha ho zradila. Nebýt Celty a její včasné reakce, rozplácl by se na podlaze.

"Takže mi dnes budeš dělat společnost?" navázal rozhovor Izaya. Nesnášel, když se odhalovala jeho slabost.

[Stručně řečeno.] přikývla Celty. [Shinra chtěl, abych tě doprovázela, dokud se nezjistí, co a jak.]

"Jinak řečeno mě odvedeš i domů, pokud se k tomu Shizu-chan nebude mít." Na tuhle situaci se Izaya také připravoval, ale pevně doufal, že se připravuje zbytečně.

Celty váhala s odpovědí, ale nakonec to nechala plavat. Pomohla Izayovi ven, usadila ho na Shootera a poté odjeli do Ikebukura.

*-*

Kdyby Izaya mohl, seskočil by z motorky a rozběhl by se ke dveřím Shizuova bytu. Bohužel nemohl, jelikož byl opět na někom závislý.

Informátor měl pocit, že Celty naschvál zdržuje, ale ve skutečnosti poměrně rychle seskočila a v krátkém čase pomohla Izayovi ke dveřím.

V momentě, kdy chtěla zaklepat, vytáhl Izaya klíč a začal odmykat. Nikdo ale nemusí vědět, že ten klíč sehnal mnohem dřív, než se Shizuovi pomíchaly vzpomínky.

"Shizu-chan! Shizu-chan, jsi tady?!" křikl Izaya, sotva otevřel dveře. Tentokrát na Calty, která měla stále problém s tím, jak reagovat na Izayovo nové chování, nečekal. Ignorujíc bolest vpadl do bytu a začal hledat majitele.

Jenže Shizuo nikde.

Informátor se zapřel o stůl. "Kam mohl jít?" ptal se spíš sám sebe. Byl si jistý, že tady byl, ale kde je teď?!

[Tady už moc nezmůžeme... Pojď pojedeme za Shinrou.]

"Ne, bude lepší zůstat. Shizu-chan se určitě vrátí domů." zavrtěl hlavou Izaya. Přišlo mu to smutné, jelikož do nedávna byl jeho domov v Shinjuku. Izayu kdesi uvnitř děsilo, jak moc si na něj zvykl, ale tento pocit byl hodně hodně hluboko.