Vzpomínky

Část šestá

Izaya se prudkým trhnutím a s hlasitým výkřikem dostal do sedu. Byl spocený, celý se chvěl a nedokázal to zastavit.

"Izayo!" vyhrkl Shizuo, který vrazil do ložnice. Ze začátku ho informátor vůbec nevnímal, dokud si Shizuo nesedl na okraj postele a nestáhl ho do objetí.

"Shh, je to v pořádku... Byl to jen sen." konejšil ho Shizuo.

Stále se třesoucí Izaya se k němu tiskl. Obličej přitom zabořil do jeho krku.

"Byl to jen sen, už je to v pořádku." šeptal Shizuo dokola, zatímco ho hladil po vlasech.

"...zu-chan..."zakňučel Izaya. Proč je tak hodný? Vždyť by se měl... oh jistě, to ta kulka. Jinak by se přeci nestaral. Niky se nikdo nestaral. Dokonce ani rodiče...

"Shh, už jsem u tebe. Jsem tady..."

Izayovi se do očí draly slzy. Ďábel z Shinjuka nikdy nebrečí...! Jenže teď se poprvé cítil být opravdu chtěný. A tenhle pocit ho bolestivě tlačil na hrudi.

"Donesu ti vodu, ano?"

"Ne!" vyjekl Izaya, když Shizuo povolil sevření, aby se odtáhl. "Zůstaň..." zaskučel.

Shizuo ochotně poslechl. Pevněji k sobě informátora tiskl, zatímco ho dál konejšil.

Izayovi se podařilo po chvíli usnout, což se nikdy nestalo. Vždy když se probudil z noční můry, nezamhouřil oka. Ale teĎ v Shizuově náruči se mu to povedlo.

*-*

Se spokojeným zavrtěním se Izaya probudil. Nikdy se necítil po ránu tak dobře. Ve chvíli, kdy otevřel oči, strnul. 'Co to..!'

Izaya až šokovaně zíral na Shizuu, který ležel vedle něj. 'Kdy se sem sakra dostal?!' Informátor nadzvedl Shizuovu ruku, kterou měl přes sebe přehozenou a vytáhl se do sedu. Ten pohyb způsobil, že se Shizuo zavrtěl a pevně omotal ruce kolem Izayova pasu.

Izaya se napřáhl, aby mu vrazil a seřval ho, ale ve stejnou chvíli si vybavil večerní scénu. Po chvíli váhání stáhl ruku a zabořil obličej do dlaní, zatímco se lokty zapřel o kolena.

'Ze všech lidí... Proč zrovna Shizu-chan?! Musel mě v tom stavu vidět zrovna on?!'

"Izayo..?" ozval se z jeho klína Shizuo.

Izaya otevřel oči, ale jinak se nepohnul.

"Děje se něco?" S tou otázkou se Shizuo vytáhl do sedu a opatrně položil ruku na informátorovo rameno.

"... Nestarej se." zamumlal Izaya proti dlaním.

"Co to povídáš... Musím se starat, jde přece o tebe."

S povzdechem opět zavřel oči, ale ani tentokrát dlaně neodtáhl. Nedokázal by se na společníka podívat.

V tu chvíli Shizuo pustil jeho rameno. "Udělám ti snídani. Počkej tady." řekl, než mu vtiskl pusu do vlasů a pak opustil ložnici.

Izayovi chvíli trvalo, než opustil shrbenou polohu na posteli. Rychle na sebe něco hodil a poté zamířil do kuchyně.

V duchu se mu stále opakovalo - 'Měl jsem to monstrum v posteli! Co mám sakra dělat?! Proč si prostě nemůže vzpomenout a mrštit mnou o zeď?!' - Stále dokola, ve stejném pořadí. Tento nikam nevedoucí myšlenkový pochod se zastavil, když uviděl Namie a Shizuu v kuchyni, jak spolu cosi kuchtí. To že tady byla Namie brzy ráno nebyl důvod překvapení. Šlo o ty jejich úsměvy...

"Oh Izayo... řekl jsem ti přeci ať zůstaneš v posteli." prohodil Shizuo nespokojeně. Narozdíl od Izayi nezaznamenal významný pohled z Namiiny strany.