Vzpomínky

Čtvrtá část

Izaya nespal dobře. Ze začátku se mu do ložnice snažil dostat Shizuo, nakonec to však naštěstí pro Izayu vzdal, když pochopil, že to myslí vážně. Ještě pár hodin neochotně bděl, než konečně usnul, ale spánek to byl lehký a celkově nic moc. Na druhou stranu, neměl noční můru, které ho v poslední době často probouzely.

Nevrlý Izaya vstal z postele kolem desáté. Zatímco kráčel z koupelny a přemýšlel, kdy naposled se dobře vyspal, nevšiml si Shizui, který šel proti němu.

"Tak Růženka už je vzhůru."

Izaya sebou leknutím trhl. Po ránu potkával pouze Namie, která chodila na jeho žádost do práce brzy, takže Shizuův hluboký hlas ho celkem dost vyděsil.

Shizuo se pousmál. "Snad ses nelekl..."

"Hmpf... Co tady dělaš? Říkal jsem, že tě tady nechci vidět." řekl Izaya podrážděně.

Shizuo zaváhal. "... Shinra je tady." řekl po chvíli ticha.

Informátor se zamračil. "Huh? A jak dlouho?"

"Tak půl hodiny." odhadl Shizuo.

"Proč jste mě nevzbudili?!" zavrčel Izaya. Rychle si to zamířil pryč. Neslyšel Shizuovu odpověď, ale tak nějak mu to bylo stejně jedno.

"Doktore Kishitani, Celty není doma, že jste mě navštívil v takovou hodinu?" začal Izaya podrážděně, sotva spatřil Shinru sedět na gauči.

"Na to, že jste tak dlouho spal, máte dost mizernou náladu, Orihara-san. A nemáte krom problému se spánkem i něco s pamětí? Odkdy si mi dva vykáme?"

"Jediný kdo má problém s pamětí je Shizu-chan. Teď vážně, co tady chceš?!"

"Přišel jsem zkontrolovat situaci. Měl jsi informovat Yagiri." upozornil Shinra.

"Proč?"

"Je to důležité, kvůli Shizuovi. Co kdyby řekla něco ve špatnou chvíli?"

"A tohle si nakecal všem?" zeptal se Izaya odměřeně.

"Izayo, přestaň. My všichni máme Shizuu rádi. Ať se ti to líbí nebo ne, pro nás je důležitý a nechceme ho ztratit.

"Takže nejlepší bude, když mu budeme všichni lhát." odsekl Izaya.

"To je zase nálada..." ozvala se Namie.

Izaya se za ní ohlédl.

"Volal Akabayashi. Schůzka se odkládá na středu, prý teď nemají čas." informovala.

Izaya zamyšleně svraštil čelo. "Nemají čas, huh? No, já ty informace nepotřebuju..." mávl nad tím rukou. "...což znamená, že mám volný den."

"To rád slyším." prohodil Shizuo.

Izaya se naježil, jelikož Shizuo stál přímo za ním.

"To bychom mohli někam zajít."

Shinra pracně skryl úsměv, ale koutky mu pocukávaly.

Izaya se prudce otočil čelem k blonďákovi. "Ty... Nemáš být náhodou v práci?!"

"Tom-san volal, že jsem na nemocenské, takže jsem jen tvůj."

Shinra sklopil hlavu. Dalo to fakt práci.

Namie se ani moc nesnažila skrýt rostoucí úsměv.

"B-během nemocenské platí jistá pravidla... tak třeba, že po určitou dobu, musíš být doma!" zamračil se Izaya. "Takže by bylo dobré, kdyby ses vrátil do Ikebukura!"

Shizuo se během chvíle tvářil jako ublížené šťěňátko.

Izayovi se jen tak tak podařilo udržet vážnou tvář.

"Dohodli jsme se s Tanakou, že ten čas může trávit i tady." ozvala se Namie. Lhala, ale zařídit to pro ni nebude problém. Obzvlášť teď, když viděla Izayovu reakci. Tenhle obličej si musí zapamatovat. Bylo to něco mezi strachem a zoufalstvím. Izaya prostě začal ztrácet kontrolu nad situací a to se Namie začalo líbit.

"...Přišel jsem se zeptat, zda nechce někdo čaj." prohodil Shizuo. Opět se tvářil jako předtím, ale stále měl v očích obavy.

"Já ne, jsem již na odchodu." řekl Shinra. Jen zázrakem nevyprskl smíchy.

"Já ano." přikývla Namie.

Izaya cosi zabručel, což Shizuo vzal jako souhlas. Ještě než odešel do kuchyně, vtiskl Izayovi pusu na čelo.

Informátor chvíli ztrnule stál. Poté se otočil, ale to už Shinra nevydržel a rozesmál se.

"Jsem rád, že se bavíte." zasyčel Izaya.

"Myslela jsem si, že to bude nechutné a že mi tě bude líto, ale... Celkem si to užívám." ušklíbla se Namie, než vyrazila do kuchyně za Shizuou.

"Promiň, promiň, ale... když vás tak vidím... To prostě..."

"Vypadni." zamračil se Izaya. Nesnášel, když se někdo bavil na jeho účet.

"Neboj, už odcházím. Celty dnes vaří a já už se nemůžu dočkat." Shinra se tetelil radostí.

"To abys nepřišel pozdě." pobídl ho Izaya.

"Oh a nezapomeňte přijít na kontrolu." dodal Shinra ve dveřích.

"O čem to mluvíš?"

"MLuvil jsem o tom s Shizuou... Jde jen o běžnou kontrolu."

"A proč u toho musím být já?"

"Jsi přece Shizuův..."

"Nedělej z nás pár!! Jsi snad Karisawa?!"

Shinra se ušklíbl. "Hlavně dorazte včas..."

Izaya za ním zavřel dveře. Ještě chvíli stál na místě, zatímco se sanžil uklidnit. Takhle špatný začátek dne snad ještě nezažil. Nechtěl ani pomyslet na průběh zbytku dne.

Aby toho nebylo málo, k Izayově nelibosti si Shizuo a Namie dobře rozuměly. Izaya si ze začátku myslel, že to Namie jen předstírá na truc jemu, ale postupně si přiznával, že se spletl.

Shizuo ji považuje za dlouholetou kamarádku a Namie si rychle zvykla. Držela se Shinrových pravidel, ale hlavně zjistila, že Shizuo není takové nespolečenské monstrum jak si původně myslela.

Sice ji v hlavě ještě leželo, jak Shizuo onehdy ublížil Seijimu, ale přecházela to. Sledovat podrážděného Izayu, který je prakticky bezmocný, ji za to stálo.