Vzpomínky

Jedenáctá část

Dny plynuly jako voda. Izaya za tu dobu nebyl připuštěn k práci, což ho štvalo, ale protesty byly k ničemu. Musel se hold spokojit pouze se zprávami v televizi.

Díky nedostatku práce trávil spoustu času s Shizuou. Dívali se spolu na televizi, vařili spolu, na Izayovu žádost spali v jedné posteli a vzhledem k Izayově dočasné neschopnosti se spolu i koupaly...

Už kolikrát se Izaya přistihl u myšlenek, že jsou vážně jako spokojený pár. Poukazoval na to i Shinra, který je občas navštěvoval. Izaya v těch chvílích prskal, jelikož ještě stále se tomu bránil. On a Shizu-chan?! To přeci...!

Bránil se tomu, přestože mu Shizuo vždy před spaním dával pusu, což už mu přestalo vadit... Bránil se tomu, přestože mu Shizuova společnost byla víc než milá... Bránil se, přestože se na něho už nedíval jako na monstrum... Izaya se ještě stále úspěšně všem těm myšlenkám bránil.

"Nemůžu uvěřit, že nic takového nemáš!" vyhrkl Shizuo šokovaně.

"Tak naposledy. Já vánoce neslavím." prohodil Izaya klidně.

Shizuo na něj hleděl jak ztracené štěně.

"Pochop, že mám vždy až příliš práce na to, abych slavil." A to že nikdy nemá s kým si raději nechal pro sebe.

"No, tak letos máš času spoustu." pousmál se Shizuo.

"Ale co si pamatuji, tak tvůj byt taky nikdy nezdobily vánoční ozdoby!"

Shizuo s odpovědí nezaváhal. "Letos to bude jinak. Budeme slavit spolu, takže se to nesnaž zamluvit nebo se z toho jinak vyvlíknout."

"Pokud se toho dožiji." neodpustil si Izaya.

Shizuo se nespokojeně zamračil. "Ale co to povídáš? I přes to vše je Shinra dobrý doktor... Budeš v pořádku. A pak po novém roce začneme s rehabilitacemi."

Informátor mu věnoval drobný úsměv. Vážně už se nemohl dočkat, až bude most zase chodit.

"Dnes už je bohužel pozdě, takže ozdoby koupíme zítra." začal Shizuo zamyšleně. "Což znamená, že můžeme napéct cukroví!"

Až vyplašeně Izaya hleděl na nadšeného Shizuu. "Tak na to zapomeň! Já s tebou nic péct nebudu!"

"Neboj, bude to fajn." S těmi slovy začal Shizuo tlačit vozík směrem ke kuchyni.

"No tak, Shizu-chan! Ty mě vůbec neposloucháš~!" vyhrkl na protest Izaya.

"Nemusíš nic dělat. Prostě si tě posadím na linku a jen mě budeš pozorovat."

"Huh?! A to má zase znamenat co, Shizu-chan?!" zakňučel Izaya, přestože pochopil, že se nevykroutí.

Jak Shizuo slíbil, tak chytil Izayu a posadil ho na kuchyňskou linku.

"Shizu-chan! Tohle není sranda! Co když spadnu?!"

"Neboj se, chytil bych tě." mrkl na něj Shizuo.

Izaya se zarazil při pohledu na něj. Rychle odvrátil pohled.

"Kolik myslíš, že toho bude třeba?" prolomil krátké ticho Shizuo.

"Nevím, budeš to jíst jen ty." pokrčil rameny Izaya.

Shizuo odložil misku, když se podíval na společníka.

"Nech si to!" začal Izaya, než stihl Shizuo vůbec začít. "Já prostě sladký nerad!"

"Na to jsem taky myslel. Udělám i některé extra pro tebe."