Vzpomínky

Sedmnáctá část

//Budu upřímná, chtěla jsem to zveřejnit až na Nový rok, ale nějak jsem to nevydržela... :/

Říct, že byl Izaya zoufalý, když našel Shizuův byt prázdný, by bylo slabé přirovnání. Samozřejmě při cestě městem nahodil masku, za kterou nikdo nemohl poznat, co opravdu cítí.

Nemohl uvěřit, že teď, když se konečně rozhodl něco udělat a dostat svého Shizu-chana zpátky, blonďák není doma. Podle času je už dávno po práci! Kde ho má asi tak sakra hledat?!

V Izayovi svitla naděje, když uslyšel typický zvuk patřící Shooterovi. Jenže, než stihl vůbec něco provést, aby získal Celtynu pozornost, byla místní legenda pryč.

"Umírá snad někdo?" zabručel nespokojeně Izaya, zatímco mířil dál. Rozhodl se jít prozkoumat Ruské sushi. Než ale došel k tomuto záchytnému bodu, kde by mu Samia zvaný Simon třeba i pomohl, uviděl konečně blonďáka.

Izaya by nikdy nevěřil, že by mu Ikebukurské monstrum tak moc chybělo. Div, že se nerozběhl, aby skočil Shizuovi kolem krku. Bože, jak moc se chtěl na něj zase natisknout!

Velice pracně se informátor ovládl a poté jistějším krokem přešel cestu a po chvíli chůze se zastavil několik metrů od Heiwajimi.

"Shizu-chan?" oslovil ho. Vyděsilo ho, jak moc váhavý a třesoucí se hlas má.

Shizuo se překvapeně ohlédl. Bezeslov vstal, takže Izaya dostal strach, že mu uteče. V tomhle stavu by ho rozhodně nikdy nedohnal... A ani by před ním neutekl, kdyby se ho Shizuo rozhodl zabít. I když, Izaya by před ním už neutíkal...

Naštěstí pro něj zůstal Shizuo mlčky stát. Možná by ale bylo lepší, kdyby promluvil, jelikož následovalo nepříjemné ticho.

Trvalo, než Izaya našel odvahu. "Shizu-chan, já..."

"Co tady děláš?" skočil m do řeči Shizuo.

Informátor se zarazil. Přesně takto to začalo i před tím, ale se stejným koncem se rozhodně nechtěl spokojit.

"Chci si s tebou promluvit." řekl tentokrát zcela vážným hlasem.

Shizuo se mírně zamračil. "... No tak mluv."

Izaya by lhal, kdyby řekl, že ho ta reakce nepřekvapila. Vlastně čekal, že ho Shizuo seřve, protože nechce slyšet ten jeho otravný hlas. Díky tomu překvapení mu opět trvalo, než něco řekl. Jak ale správně začít?

"Víš, Shizu-chan... no tak nějak si nemůžu zvyknout na to, že tě nemám sebe..." Izaya se odmlčel. Jeho vážný jistý hlas ho znovu opustil, takže to znělo dost kostrbatě.

Shizuo tázavě pozvedl obočí. "Jestli budeš kecat o blbostech, odcházím." upozornil.

Informátor otevřel ústa, ale zase je rychle zavřel, aniž by je opustila jakákoliv hláska. Další ticho přerušil Shizuo prostým 'Nuže?'.

"No tak promiň, ale je vážně těžké spracovat myšlenku, aby jsi ji pochopil!" zavrčel Izaya. Nesnášel, když na něho někdo tlačil. Na druhou stranu si teď nadával za to, že na Shizuu křičel. Nehodlal se s ním hádat, což znamená, že by ta tepající žilka z blonďákova čela měla zmizet.

"Jinak řečeno, velký informátor neví, co říct." prohodil Shizuo. Šlo poznat, že ještě drží podráždění na uzdě.

"Můžeš mi laskavě přestat tak říkat?! Neslyším od tebe teď nic jiného, než velký informátor tohle, velký informátor tamto...!" Izaya se odmlčel. V duchu si musel připomenout, že se nepřišel pohádat. "Navíc je to tvoje vina, že se nedokážu soustředit."