Věř mi...

~~ Kapitola druhá ~~

Ráno jsem se vzbudila s divným pocitem. Zdál se mi nějaký šílený sen. Andrea v něm vyváděla kvůli traktoru, co stál před panelákem a chtěla mě vystěhovat z bytu.

Většinou se mi něco zdá každou noc a většinou to taky nijak nesouvisí s předchozím dnem. No, tady je to zrovna krásně vidět. Jak spolu souvisí včerejší knížka a bagr? Nijak.

Dneska je sobota a v sobotu většinou nic neděláme. Sem tam občas uklízíme. Takže dnešek vidím asi tak, že vysaju, možná by se měl i utřít prach - to už se dlouho nedělalo - a pak si buď půjdu číst nebo dělat něco na notebooku. Andrea pak zařídí oběd, jen jí to musím připomenout.

Vyšla jsem z mého pokoje a šla rovnou do koupelny. Chytla jsem za kliku a otevřela a...

"Doprkýnka, co to...? Bože můj Michale! Nemůžeš se zamknout?!" stál tam Andrejin spolužák. Úplně nahý Andrejin spolužák.

"Děláš jako bys ho nikdy neviděla." ozvalo se za mnou. Stálá tam Andrea v lehké noční košilce délkou tak do půlky stehen, možná kratší.

Vlastně má pravdu. Jednou jsem se s ním vyspala. Teda spíš chtěla vyspat, protože je fakt nádherný. Pekáč buchet, bicáky - prostě tělo jedna báseň. Ale nakonec k ničemu nedošlo. Nerada na to vzpomínám. Svlékli jsme se, ale byli jsme až moc opilí a když už jsme se chystali jít na věc, tak jsem na něj tak trochu hodila šavli. Prostě jsem ho oblila úplně komplet - od hlavy až k patě. Ale už jsme to nějak hodili za hlavu a jsme v pohodě, kamarádi.

"Už je to dávno." procedila jsem skrz zuby a vrhla na Andreu otrávený pohled, ale ona se jenom ušklíbla.

"Na takové věci se nezapomíná." Řekla a bylo vidět, že zadržuje smích. V tu chvíli vyšel Michal z koupelny a Andrea to nevydržela a vybuchla smíchy. On se na nás udiveně zahleděl a já přitom Andreu vraždila pohledem.

Když se Andrea dostatečně vysmála, omluvně se na mě podívala a já její omluvu úsměvem přijala. Teď už zbývalo jen vyhodit z bytu Michala. Ale k tomu nebylo potřeba mnoho. Stačil jeden Andrejin pohled a vyhodil se sám. Tedy konkrétně se podíval na hodinky, udiveně vykřikl něco ve smyslu "To už je tolik hodin?" a odešel.

"Konečně je pryč." oddechla si Andrea. "Nemám to ráda. Ehm, no, to... Víš co myslim, ne?"

"Ne." zavrtěla jsem hlavou.

"Prostě potkávat je ráno. Ty, se kterýma spím. Je to divný. Vždycky mi připadá, jakoby chtěli víc a víc sexu. Jako by jim nestačila jedna noc se mnou." z poslední věty šlo vycítit, jak je pyšná na to, jak to v posteli umí. Ne, že bych to někdy zažila, ale podle toho hluku, co bývá občas slyšet v noci, to tak nejspíš bude.

"Hele, co s obědem. Zařídíš ho?" zeptala jsem se, když mi přišlo, že až moc dlouho mlčíme.

"Jasně, něco vymyslím."

"Takže pizza?" zeptala jsem se. Vždycky když říká, že něco vymyslí, je nakonec na oběd pizza.

"Takže pizza." zasmála se. "Už mě máš prokouklou. Jakou si dáš?"

"Hmm. Dám si asi Hawaii." málokdy si dávám něco jiného než Hawaii, protože na té pizze miluju ten ananas.

"Dobře, objednám to." usmála se a vytáhla mobil. Já si zatím šla ustlat postel a nachytat vysavač. Když už jsem viděla, že Andrea dotelefonovala, začala jsem vysávat a než přivezli pizzu, už jsem měla půl bytu za sebou.

"Pojď jíst!" křikla na mě Andrea. "Studené to není dobré."

"Už jdu." vypnula jsem vysavač, šla si sednout za Andreou na pohovku, otevřela svou pizzu a pustila se do jídla.

"Tak co ta knížka?" zeptala se Andrea. Tohle se dalo čekat. Vždycky je zvědavá.

"Nic, ještě jsem ji nerozbalila." zalhala jsem.

"Nelži, nejde ti to." zamračila se na mě. "Tak jak se ti to líbí?"

Bylo mi jasné, že dokud ji neřeknu pravdu, tak mě prostě nenechá jíst. A já ji pravdu říkat nechtěla, ale neměla jsem na výběr.

"No, popravdě. Docela dobré."

"Tobě se to líbilo!" vypískla. "Já to věděla, že budeš na tohle." úplně z ní vyzařovalo nadšení, ale mně to tak fajn zas nepřišlo.

"No, hledala jsem si i nějaké další informace. Z té knížky jsem vlastně moc nepřečetla." odpověděla jsem tak nějak znuděně.

"Hmm. Dneska tě někam vezmu. Určitě se ti to bude líbit."

"Myslím, že bych radši zůstala tady a četla si." odvětila jsem otráveně. Její nadšení se mi vůbec nelíbilo, kdo ví kam by mě zas táhla.

"Najednou bys ráda četla." setřela mě. "Nechtěla bys radši tu knížku zažít? Naživo to všechno, co v ní je? A ještě mnohem víc, samozřejmě."

"Andreo, je nám 16. Kam by nás asi tak pustili? Vždyť mají problém i s tím, pustit nás do baru. Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Nikam nejdu."

"Mám své lidi. Ale když nechceš, nech být. Já se umím bavit i bez tebe." hryzla do posledního kousku její pizzy, vzala si ho s sebou a šla pryč. Moje pizza byla ještě skoro celá. Najednou se mi vůbec nechtělo jíst. Andrea je naštvaná, že jsem odmítla její 'lákavou' nabídku, ale podle mě je na takové akce ještě brzo.

Vstala jsem a šla si promluvit s Andreou. Byla u sebe v pokoji, jak jsem čekala.

"Andreo?" Zaťukala jsem a vešla. Ležela na posteli se sluchátky na uších. Pizzu už asi spořádala, protože jsem ji nikde neviděla. Když si mě všimla, sundala si sluchátka a já najednou nevěděla, jak začít.

"Ehm. No. Prostě... Promiň, že s tebou nechci jít, ale nemyslím si, že je to dobrý nápad. Já vlastně ani nevím, co od toho vseho očekávám. Tak nějak jsem se s tím ještě nesrovnala a ty bys mě už chtěla tahat někam ven." Připadala jsem si jako kdysi, když mě opustil jeden "přítel" (nebo spíš parchant) a já jí vysvětlovala, že nemůžu ven, protože se bojím. Ani jsem nevěděla čeho, ale nějak jsem měla blok jít se bavit. Ale to už je za mnou.

Andrea si sedla na postel. "Pojď za mnou." Řekla s úsměvem a já si šla sednout vedle ní. "Jsem občas až moc hrr, jsi taková moje záchranná brzda." Usmála se a když jsme se střetly očima, objaly jsme se. "Jsem v pohodě, že nechceš jít. A Vlastě ona je sobota, takže by to ani nebylo ono. Co říkáš na pátek příští týden?"

Musela jsem se zasmát. To byla prostě Andrea, tak jak ji znám. Do všeho šla po hlavě a ostatní táhla s sebou. "Uvidíme. Dej mi jenom čas." Usmála jsem se. "Až si to promyslím, všechno půjde líp."

"Zkus někdy nepřemýšlet." Navrhla Andrea a spolu jsme se zasmály.

"No nic, jdu si dát tu pizzu a pak dovysávat. Pak si asi půjdu číst. Ale to se ještě uvidí."

~~~~~~~~~~

Hvězdičkujte, komentujte. :*

Díky, Sonea :*