Věř mi...

~~ Kapitola jedenáctá ~~

Vešli jsme do předsíně, kterou už jsem znala. Lukas zavřel dveře, chytil mě za ruku a otočil zády k sobě. Zatáhl mě za vlasy a tím mi zvrátil hlavu dozadu a dravě se přisál na můj takto odhalený krk. A chvíli na to už jsem nic neviděla. Na očích mě studila saténová černá látka.

Ruce jsem měla volné, takže bych se klidně mohla zase osvobodit, ale v tu chvíli mě to ani nenapadlo. Ucítila jsem jemný dotek na paži, který pomalu sjížděl až k mé dlani.

Lukas mě za dlaň uchopil, jemně potáhl a já pochopila, že mám jít za ním. Pomalu jsem se rozešla do temného neznáma. Naštěstí jsme ušli jen pár kroků, než jsme se zastavili. Uslyšela jsem otevírání dveří a poté přišlo zase pár kroků do neznáma.

Vlastně tohle všechno pro mě bylo neznámé. Byla jsem na neznámém místě s poměrně neznámým člověkem v neznámé místnosti. Měla jsem strach, ale zároveň to bylo vzrušující. Ten strach samotný byl vzrušující.

Zastavili jsme se a Lukas pustil mou ruku. Zůstala jsem stát na místě a velmi ostražitě jsem poslouchala. To byl jediný smysl, pomocí kterého jsem se mohla aspoň trochu orientovat. Ale k mému překvapení jsem nic neslyšela. Žádné kroky. Nic.

A právě v tu chvíli mně na rtech přistál letmý polibek a za ním další a další. Postupně se prohlubovali a byly stále drsnější. Začala jsem se uvolňovat a poddávat.

Naše rty se rozdělili až když mi Lukas přetahoval přes hlavu můj top. Automaticky jsem zvedla ruce a nechala ho, aby mně top sundal.

„Šikovná holka," zašeptal mi Lukas do ucha a jemně kousnul. Potom se vzdálil. Slyšela jsem jeho kroky, jak se pohybují po místnosti. Po chvíli kroky ustaly. Věděla jsem, že zůstal stát někde přede mnou.

„Splnila jsi můj úkol, Caroline?" zeptal se docela ležérně. Přála jsem si ho v tu chvíli vidět. Musel být uvolněný, cítila jsem to z jeho hlasu.

„A-ano," odpověděla jsem trhaně. Nechtěla jsem svým hlasem vstupovat do ticha, které v místnosti panovalo. Jemu to nejspíš nevadilo, ale mně svým způsobem ano.

„Dobrá, přesvědč mě," prohlásil. Pochopila jsem, co chce, ale váhala jsem. Styděla jsem se. Vím, že už jsem před ním nahá byla, ale i přesto...

„Čekám. Nebo jsi snad nesplnila, co jsem chtěl?" zeptal se podezíravě.

Roztřesenýma rukama jsem chytila okraj vínové sukně a začala ji soukat směrem k podlaze. Poté jsem ji sundala úplně a posunula nohou kousek vedle mě.

„Dobrá," odvětil jenom na můj počin. „Pojď za mnou."

Trochu jsem zaváhala a vyšla. Jeden krok, druhý krok. Natahovala jsem ruce před sebe, abych do ničeho nevrazila, když jsem najednou dlaněmi do něčeho narazila. Ne jen tak do něčeho - přímo do Lukasovy hrudi.

Chytil mě za boky a strhnul k sobě. Hlasitě jsem vydechla při dopadu na jeho hruď. Svými zuby ukořistil můj spodní ret a zatahal za něj. Otočil mě a posadil na postel.

„Vylez si nahoru," poručil. Vylezla jsem ne postel a popolezla dál od okraje a klekla si. Začal obcházet kolem.

„Caroline, Caroline, ..." řekl s povzdechem. „Víš, co jsi provedla?" Projela mnou vlna vzrušení jako elektřina a srdce se mi rozbušilo. Zhluboka jsem se nadechla a ošila se. Sklopila jsem hlavu.

„A-ano," odpověděla jsem mezi nádechy.

„Zase jsem na tvou odpověď musel čekat," zavrčel nevrle.