Věř mi...

~~ Kapitola sedmá ~~

Až zpětně mě všechno docházelo. Jako by mě někdo zpomalil. Vešla jsem do našeho paneláku a dala se po schodech nahoru. Mohla bych použít výtah, ale takhle jsem měla aspoň zase nějaký čas na přemýšlení.

Přišla jsem ke dveřím od bytu a odemkla si. Když jsem vešla dovnitř, na chvíli jsem se vážně lekla. Všude po obýváku bylo poházené oblečení a z Andreina pokoje se ozýval přidušený křik a rány.

Popravdě jsem se nad tím po dnešním večeru ani nepozastavila. Šla jsem rovnou do svého pokoje, svalila se na postel a otevřela svůj notebook. Šla jsem na facebook a...

Máte žádost o zprávy od uživatele Lukas Clifford

Do háje. Jak mě vlastně našel? Neříkala jsem mu, jak se jmenuju. Přijala jsem žádost a přečetla si, co mně napsal.

Lukas Clifford: Ahoj kočko. Dorazila jsi v pořádku?

Caroline Frost: Ano, už jsem doma. :)

Lukas Clifford nastavil/a svoji přezdívku na Lukas.

Lukas nastavil/a vaši přezdívku na Carol.

Lukas: Už se těším, až tě zase uvidím. Co děláš zítra?

Chce se se mnou sejít už zítra. Ale já chci taky. Chybí mi už teď...

Carol: Zatím nemám v plánu nic. O:)

Lukas: Vyzvednu tě ve 12. Zajedem si na oběd. Může být?

Carol: Může. Těším se.

Lukas: Buď přesná. A teď už jdi spát.

Projelo mnou zachvění. Úplně jsem si ho představila, jak mi to říká on. Svým dominantním hlasem...

Carol: Ještě se mi spát nechce.

Lukas: Jdi spát! Hned!

Vlna vzrušení projela mým tělem jako elektřina. Přemýšlela jsem, jestli mám ještě pořád protestovat nebo toho nechat. Nevím, kde se to ve mě vzalo, ale já se mu chtěla postavit.

Carol: Já půjdu spát, kdy budu chtít.

Lukas: Kdybych byl teď s tebou, už bys měla rudou prdelku.

Carol: Ale nejsi ;)

Lukas: Ale zítra budu ;)

Carol: Jdu spát.

Lukas: Hodná holka. :) Dobrou noc a krásné sny :)

Carol: Dobrou. Těším se na zítra. :)

Lukas: Já taky, tak už spi. :)

Zaklapla jsem notebook a odešla do koupelny.

Když jsem pak usínala, uvažovala jsem nad zítřejším obědem. Kdoví jak to dopadne, to asi překvapí i mě.

Ráno jsem se vzbudila docela rozlámaná. Podívala jsem se na budík. Bylo 10:21. Strašně se mi nechtělo vylézat z postele, takže jsem vzala notebook z nočního stolku, položila ho na sebe a zapnula.

První jsem samozřejmě mířila na facebook. K mému překvapení jsem neměla žádné nové zprávy. Chtěla jsem si s ním psát, ale takhle to bylo asi lepší. Stejně už bylo skoro 11 a já se potřebovala ještě připravit.

Překonala jsem se a vylezla z postele. První jsem ze sebe chtěla udělat člověka a tak jsem zamířila do koupelny. Tentokrát jsem si dávala pozor, abych někoho zase nepřekvapila a předešla tak dalšímu trapasu. Naštěstí v koupelně nikdo nebyl.