Věř mi...

~~ Kapitola pátá ~~

Neuvěřitelné jsem se bála. Nechápala jsem, kam jdeme. Došli jsme ke schodišti. Vedlo nahoru i dolů a my se vydali nahoru. Měla jsem sto chutí se otočit a utéct, ale neudělala jsem to. Z Lukase šel až moc velký respekt a já prostě musela jít za ním, ani jsem nevěděla proč. Jenom jsem doufala, že toho nebudu litovat.

Jak jsme procházeli schodiště, barva stěn se pomalu měnila z fialové na vínovou. Vyšli jsme do patra na dlouhou chodbu. Trochu mi to připomínalo hotelové chodby, protože po obou dvou stranách byly dveře. Hodně dveří.

Procházeli jsme chodbou až jsme se u jedněch zastavili. Čekala jsem, že je otevře a půjdeme dovnitř, ale on se otočil na mě a řekl: "Dám ti na výběr. Pokud chceš něco vidět nebo třeba i vyzkoušet, otevři ty dveře. Ale sama. Pokud ne, nebudu se zlobit, odejdeš zpátky dolů, ale potom se tady dozví, kolik ti vlastně je. Je na tobě, jestli sem patříš nebo ne." Potom otevřel dveře, vešel dovnitř a mě nechal samotnou na chodbě.

Podvědomí na mě řvalo, ať odejdu okamžitě pryč, ale já jsem od začátku věděla, že ty dveře otevřu. Protože chci, ne protože musím, jinak bych sem další dva roky nesměla. A kdoví, jestli bych se sem vůbec ještě někdy dostala.

Stála jsem na chodbě snad celou věčnost a musím říct, že jsem se bála. V hlavě se mi honily nejrůznější myšlenky a ty nejhorší scénáře a předtuchy. Zavrtěla jsem hlavou, abych zahnala všechny obavy, zhluboka jsem se nadechla a stiskla kliku. Dveře se otevřely a já vešla dovnitř.

Popravdě moc nevím, co jsem čekala. Jenom můžu říct, že moje očekávání to rozhodně překonalo. Za dveřmi byla poměrně velká místnost.

Napravo stála obrovská postel s nebesy povlečená do stejné vínové barvy, jako byla na stěnách. Za postelí stálo dřevěné X složené ze dvou lakovaných prken. Na každém konci prkna bylo oko s karabinou.

Vlevo byly další dveře a stojany s různým "nářadím". Proti dveřím byly šuplíkové skříňky. Jejich obsah jsem zatím neznala.

O jednu z těchto skříněk se opíral Lukas a byl neuvěřitelně sexy. Bleděmodrou košili měl u krku rozepnutou a tak jsem viděla i část jeho svalnaté hrudi. Připadala jsem si jako malá holka, jak jsem na něho zírala s bradou málem až u země.

"Jsem rád, že ses takto rozhodla." řekl tiše. Rozešel se směrem ke mně. Hlasitě jsem polkla.

"Chci aspoň něco vidět." odpověděla jsem tiše. Nechtěla jsem dát najevo, že mam strach, ale vůbec se mi to nedařilo. "Ne nutně něco zkoušet."

"Uvidíme, třeba budeš chtít." tahle hra se mi začínala líbit. Pořád jsem měla strach, ale ten akorát posiloval moje vzrušení. Lukasovi jsem zatím nevěřila natolik, abych si s ním hned něco zkoušela, nicméně jsem se sama sobě divila, že když jsem nad tím přemýšlela, asi bych to neodmítla.

Chtěla jsem si pořádně všechno prohlédnout a tak jsem se rozešla směrem doleva ke stojanům. Poznala jsem rákosky. Různě dlouhé, různé barevné, dřevěné a nějaké i z jiného materiálu, který jsem takhle nepoznala. Vzala jsem jednu do ruky a pořádně si ji prohlížela. Zkusila jsem s ní párkrát švihnout a pak ji vrátila zpátky.

Ve vedlejším stojanu byly bičíky a pak dlouhé tenké kožené provázky s rukojetí. Nebyly to ale důtky, protože každá rukojeť měla jenom jeden provázek. Vzala jsem jednu tuto věc do ruky a pořádně si ji prohlížela. Ten provázek byl spletený z víc ještě tenčích proužků kůže. Tázavě jsem se podívala směrem k Lukasovi.

"To je dlouhý bič." podíval se na mě a vzal si ho ode mě. Párkrát s ním švihnul a musím uznat, že svist se ozvalo opravdu hlasité. Vrátil dlouhý bič zpátky do stojanu a já přešla dál.

V dalších stojanech byly ještě důtky a plácačky. Pak jsem se přesunula k šuplíkům. Tam jsem našla svíčky, pouta, roubíky (hodně druhů roubíků mně musel Lukas vysvětlit), kolíčky a svorky, provazy, kladky, ale taky dilda, vibrátory a kolíky.

Když už jsem viděla snad všechno, musela jsem se opřít o stěnu a začít to pomalu vstřebávat. Točila se mi z toho hlava. Nestíhala jsem to. Tohle všechno bylo... Úžasné a tak vzrušující. Pevně jsem zavřela oči a zhluboka dýchala.

Najednou ve mně byly dvě odlišné Carol. Jedna mi nadávala, jak jsem hloupá a úchylná, že je to strašné a nekorektní a nebezpečné a nezodpovědné a já nevím co všechno... A ta druhá si užívala. Tohle všechno se jí líbilo a chtěla víc. A jelikož první Carol po chvíli došli argumenty, druhá Carol zvítězila.

Když jsem otevřela oči, Lukas stál jen kousek ode mě. Musím říct, že byl opravdu krásný. Dokonalý. Hnědé vlasy byly trochu rozcuchané a jeho kaštanové oči zářily něčím, co jsem neznala.

Začal se ke mně ještě víc přibližovat, až se naše rty téměř dotýkaly a pak se stalo to, co celé moje tělo přijalo s nadšením. Díval se mi pořád přímo do očí a jemně mi zkousnul ret. Celé moje tělo se začalo třást. Pomalu přidával na intenzitě až mě vášnivě líbat a já se tomu poddala. Bylo to úžasné. Byl tak drsný a přesto tak jemný. Nechápala jsem, jak to dělá.

Líbali jsme se dlouhé vteřiny, pak se oddálil. Zahleděl se mi do očí a pak se začal zase přibližovat.

"Jsi krásná." zašeptal mi do ucha a zkousnul mi ušní lalůček. Nikdy, ale nikdy v životě jsem nemyslela, že pitomé kousnutí do ucha může být něco tak silného. Prohnula jsem se v zádech a podlomila se mi kolena. Lukas mě naštěstí držel pevně a tak mi nedovolil upadnout.

Přidržel mě a stále jemně svíral lalůček. Opřel mě o jednu ze skříněk a přesunul se zpátky k mým rtům. Za stálého líbání a kousání mě dál ruce k sobě a přejel přes ně nějakou chladivou látkou.

Přestala jsem se poddávat polibkům a podívala se mu se strachem do očí. Pochopil to.

"Jestli nechceš, nemusíme nic podnikat." řekl neutrálním tónem. Chtěla jsem, aby mi dal najevo, jak je na tom on. Jestli ho bude mrzet, když řeknu, že nechci.

"Chci to." vypadlo ze mě. Kde se to ve mně vzalo?

"Opravdu?" evidentně nebyl moc přesvědčený. Nastala delší chvíle ticha, kdy jsem koukala do země a snažila si utřídit myšlenky v hlavě.

"Ano." řekla jsem tentokrát už rozhodně. Nic na tom přece není, nebude mě tady za nic trestat nebo tak...

Stále jsem se dívala do země. Chytil mě něžně za bradu a zvednul hlavu tak, abych se mu dívala do očí.

"Jsi si tím jistá?" stále se mě díval do očí a když jsem se snažila uhnout pohledem, stisknul mi bradu, za kterou mě stále držel. Bylo to tak neuvěřitelně dominantní. A já se bála. Proklínala jsem se za to, že je to na mě tak vidět. A odráželo se to i v mých očích. Poznal to.

"Asi bych neměl..." pustil mě bradu a podstoupil o krok dozadu a s kouskem černé saténové stuhy v ruce si mě prohlížel. Bylo mi jasné, že dneska nic nebude. Ale já chtěla něco zažít. Neodpustila bych si, kdybych tuhle příležitost prošvihla.

Jen jsme na sebe tupé zírali a on se potom otočil a začal odcházet směrem ke dveřím, které vedly na chodbu.

Sebrala jsem všechnu odvahu ve mě a rozešla se směrem k němu. Chytila jsem ho za rukáv košile a on se na mě otočil.

"Promiň, nechci ti ublížit. Dneska ne." omluvně se na mě podíval. Chytil mě jemně za ruku, pak ji pustil a odešel.

~~~~~~~~~~

Budu moc ráda za jakýkoliv komentář s ohlasy. Stejně tak budu ráda za vaše hvězdičky. :)

Sonea :*