Věř mi...

~~ Kapitola první ~~

Dneska je konečně pátek. Sedím na gauči a nudím se. Přede mnou na stolku leží knížka, kterou jsem dostala od Andrei k narozeninám. Ona se očividně chystá dneska večer ven. Soudím tak z toho, že už je přes půl hodiny v koupelně a ještě nevylezla.

Knížka je ještě zabalená a nějak se mi ji ani rozbalovat nechce. Čtení jsem nikdy moc nemusela, ale sem tam, když se něco našlo, co se mi líbilo, tak jsem to dokázala zhltnout i za večer. Začala jsem přemýšlet nad tím, co budu dneska večer dělat, ale v tom mě vyrušila Andrea, která mezitím vylezla z koupelny. Hledím na ni s otevřenou pusou.

„Tak co? Jak vypadám?" vypískla jako malé dítě, když mu dáte novou hračku. Podle toho poznávám, že je s výsledkem spokojená. A já se jí ani nedivím. Černé vlasy jemně navlnila, po stranách stáhla a vzadu rozpustila. Nebyla prakticky vůbec namalovaná. Jenom řasenka a rtěnka. Takhle nikdy ven nechodívá, něco se děje, pomyslela jsem si.

„Božsky." vydechla jsem.

„Díky zlato." usmála se a zatočila se dokola. Měla fialové šaty s nadýchanou "sukničkou", která byla až odvážně krátká a při otočce se zvedla ještě víc. „A přečti si tu knížku. Myslím, že se ti bude líbit." ukázala na stul, kde ležel ještě stále zabalený dárek.

„Neboj, někdy si ji určitě přečtu." odvětila jsem, protože dneska se mi do toho vážně nechtělo.

„Co třeba dneska, když už nejdeš se mnou, hm?" ušklíbla se a šibalsky na mě zamrkala.

„Ale čtení je nuda a já se dneska nudit nechci." snažila jsem se aspoň trochu vymluvit.

„Obě dobře víme, že se nudit budeš tak jako tak. Jinak bys totiž šla ven." řekla vítězně a odešla na chodbu obout si boty.

„A kam ty vůbec jdeš? Že ses ani pořádně nenamalovala..." snažila jsem se jí to oplatit.

„Za prvé: soudě podle tvého úžasu si myslím, že i když mám jenom řasenku, tak můžu vypadat dobře. Za druhé: dneska to bude dokonalý večer u jednoho mého kamaráda." při slově kamaráda udělala do vzduchu prsty uvozovky. „A za třetí: přečti si to, nebudeš se u toho nudit." mrkla na mě.

„No jo." řekla jsem otráveně a zvedla se z gauče, abych Andreu vyprovodila. „Tak se měj hezky. A užij si to." řekla jsem nadšeně. Teda aspoň doufám, že to tak znělo.

„Neboj užiju." zazářila jak hvězdička a ještě ve dveřích na mě zavolala „A ty se nezapomeň unudit k smrti!"

„Jasně." odfrkla jsem a vrátila jsem se na gauč. Mohla bych si třeba pustit nějaký film. Nebo seriál. Zapnula jsem televizi a proklikávala kanály jeden za druhým a nikde jsem nic zábavného nenašla. Jenom samé telenovely, nekonečné seriály a podivné filmy, které mě naprosto nezajímaly. Proto jsem televizi zase vypnula a zírala do stěny. Začala jsem vážně uvažovat nad tím, že tu knížku rozbalím a to jenom z té největší nudy.

Natáhla jsem se teda na stolek, vzala do ruky zabalenou knížku a pomalu jsem začala odtrhávat kousky izolepy z balícího papíru. Když jsem všechny kousky izolepy sundala a rozdělala papír (ne, já ho nemohla roztrhat), nevěřila jsem svým očím. Co to sakra mělo být? Nějaká pitomá červená knihovna a mě to má bavit?

Knížka se totiž jmenovala "Jsem tvá" a na obalu měla holku v sexy póze jenom v podprsence a kalhotkách. Tedy nejspíš tangách. A na rukou měla ... Pouta? Doprkýnka, co si to o mně myslí? Že jsem nějaký poutač?

Knížku jsem odhodila zpátky na stůl a napučeně si sedla na gauč. Co tím jako chce říct? I když... Říkala, že mě to bude bavit, tak bych to možná mohla zkusit.

Poté, co že mě opadlo prvotní naštvání, jsem vzala knihu opět do rukou a zamýšlela jsem se. Teda spíš jsem se pokusila vymyslet, proč mi dala zrovna toto, ale on byl pátek večer a to už člověku prostě hlava nemyslí.

Po chvíli jsem tedy zamyšlení vzdala, položila se pohodlně na pohovku a zachumlala se do deky. Ne, že by byla zima, ale ráda si čtu v teple a klidu. Prostě nerušeně. Vzala jsem knížku a otevřela ji v leže nad hlavou. Jediné v co jsem doufala bylo, že neusnu a nedostanu od té knížky "facku".

Popravdě bych nečekala, že to tak bude, ale ta knížka mě... zaujala. Prostě byla zajímavá. Byla o takovém tom divném vztahu s různýma praktikama jako pouta, bičíky a tak. Jak je jeden dominantní a druhý submisivní. Daleko jsem nedočetla a radši otevřela notebook a začala googlit, co vlastně takový vztah je. Hlavně co to obnáší.

Zjistila jsem, že vztahy jsou různé. Dlouhodobé, krátkodobé, jednodenní, víkendové nebo dokonce i celoživotní. Prohlížela jsem si obrázky různých mučících nástrojů a jiných druzích mučení. Byla toho spousta, to jsem nemohla vstřebat takhle za večer.

Na chvíli jsem se odtáhla od obrazovky. Při čtení toho všeho jsem cítila takové vzrušení, napětí, možná dokonce "motýlky" v břiše. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Prostě jsem vážně nečekala, že mě to tak zaujme.

Hledáním informací jsem strávila asi dvě hodiny a pak se rozhodla, že bych měla jít do sprchy a spát. Rychle jsem se osprchovala, ale stejně jsem si vzala s sebou ten notebook i do postele a hledala dál.

Probudil mě hlasitý smích někde u nás v bytě, což vypovídalo o tom, že Andrea si zase někoho přivedla. Ještě rozespalá jsem zjistila, že na mě pořád leží notebook, tak jsem ho zaklapla a šla spát. Když jsem usínala, přemýšlela jsem, jaké by to bylo mít takový vztah.

~~~~~~~~~~

Tramtadadaaaaa!
První kapitola je tady! Děkuju za jakékoliv ohlasy i případnou kritiku.
Pokud se líbilo -> Hvězdičkujte, komentujte :)
Zase příště, papa!
- Sonea