Věř mi...

~~ Kapitola desátá ~~

Neuvěřitelně jsem se nudila. Bylo teprve 11 hodin, 4. vyučovací hodina a já byla celou dobu myšlenkami někde úplně jinde. Rozhodla jsem se, že mu napíšu. Potřebovala jsem ho. Jenomže přestávka měla být až za půl hodiny. A neuvěřitelně se to táhlo.

Rozhodla jsem se, že to risknu. Vytáhla jsem telefon z tašky a když se učitel nedíval, položila jsem ho za pouzdro na lavici. Odemkla jsem ho a našla na messengeru chat s Lukasem.

Carol: Ahoj Lukasi :)

Odepsal prakticky okamžitě. Což mě překvapilo. Myslela jsem, že je třeba v práci nebo tak a já budu muset čekat. Ale popravdě jsem byla ráda.

Lukas: Ahoj krásko. Jsi ve škole?

Carol: Ano, jsem. Co děláš ty? :)

Lukas: Máš teď přestávku?

Carol: Ne, proč? A neodpověděl jsi mi. :(

Lukas: Ty se ještě ptáš proč? Copak se v hodině může používat telefon?

Carol: To asi ne, no...

Lukas: Asi?

Carol: Určitě...

Lukas : Zlobíš.

Carol: Nedokážu se soustředit. Je tu strašná nuda a já musím pořád myslet na to, kdy se zase uvidíme.

V tu chvíli zazvonilo a já se musela přesunout do jiné třídy. Lukas neodpovídal, tak jsem mobil strčila do kapsy, hodila batoh na záda a líně se plazila do matiky. Nachystala jsem si věci, hodina začala, přišla učitelka a začala nám rozdávat opravené písemky. A do háje... Tu písemku jsem v pátek naprosto podělala. Začalo mně být hodně horko.

Když moje písemka přistála na lavici přede mnou, zděsila jsem se. Hodně jsem se zděsila. Měla jsem za 4. To obvykle nemívám, jenže tuhle písemku jsem vážně podělala... Ale to Lukasovi budu vysvětlovat těžko. Podívala jsem se na mobil a jak jsem očekávala, byla tam zpráva.

Lukas: Uvidíme se, až dostaneš zítra jedničku z biologie. :)

Carol: A co když ji nedostanu?

Lukas: Ale ty ji dostaneš. A to je rozkaz, kdyby jsi to chtěla vědět, Carol. ;)

Projela mnou jemná vlna vzrušení. Zase použil moje jméno. Proč mě to tak dostávalo?

Carol: Musím ti asi něco říct...

Lukas: Poslouchám.

Carol: Psali jsme v pátek matiku. A já to trochu, ehm, jak to říct...

Lukas: Pokračuj.

Carol: Prostě jsem to podělala. Ta písemka byla těžká, nepovedlo se mně to.

Když dlouho neodepisoval, tušila jsem co chce vědět. Ale bála jsem se mu to napsat. Nebo spíš to byl strach a vzrušení. Všechny ty emoce, co se ve mně motaly... Bylo to vlastně úžasné.

Carol: Mám za 4.

Lukas: Máte teď matiku?

Carol: Jop.

Lukas: Tak radši dávej pozor.

A odpojil se. Naštěstí po matice následovala obědovka, kdy jsem se mohla myšlenkama toulat, kde se mně jen zachtělo.

~~~~~~~~~~

Nechápu, jak to dělám, ale vždycky, když přijdu ze školy, tak je najednou večer a já nic nestíhám. Dneska tomu nebylo jinak. Když jsem se dostala k biologii, bylo už půl deváté.

Nějakým zázrakem se mi podařilo nacpat si to do hlavy. Padla na mě únava, tak jsem vlezla do postele a usnula.

Úterý letělo jako voda. Mohlo to být tím, že jsem ráno našla zprávu od Lukase ve znění 'Dneska se pro tebe ve čtyři stavím. Buď dochvilná. Těším se.'

Biologii jsem nějak zpachtila a po škole uháněla jako o závod domů. Času jsem měla relativně dost - asi 2 hodiny, ale chtěla jsem se připravit dokonale. Jen co jsem přiběhla do bytu, přišla mi zpráva od Lukase.

Lukas: Málem bych zapomněl. Chci, abys měla sukni. A chci, abys pod ní nic neměla.

Carol: Jako ani spodní prádlo?

Lukas: Chápeš to naprosto správně. :) Těším se krásko. :*

Zůstala jsem stát uprostřed pokoje s mobilem v ruce. To nemůže myslet vážně. Napadlo mě, že si dám nějakou dlouhou sukni, jenže nejdelší sukně, jaké můj šatník nabízel. Nejdelší byly délkově těsně nad kolena.

Vytáhla jsem uplou sukni vínové barvy. Na to jak byla uplá, tak byla docela dlouhá, takže jsem se nemusela bát, že mě bude trčet zadek. K tomu lehký černý top spadající přes ramena a černé baleríny se zlatým lemováním.

Byla jsem docela spokojená s výběrem, tak jsem se šla do koupelny namalovat. Dala jsem si jenom řasenku a vínovou rtěnku v barvě mojí sukně. Nic víc jsem nechtěla. Vlasy jsem si zapletla do copu a zagumičkovala. Docela se mně to celé povedlo.

"Kam jdeš, že ses tak vyparádila?" nadskočila jsem leknutím.

"Andreo." rozdýchávala jsem šok. "Víš jak jsem se lekla?" Podívala jsem se na ni uraženě. Jenom se chichotala.

"Odpověz mi." udělala na mě psí oči a pak se rozesmála. "Vypadáš vtipně, když se zlobíš."

"Dík." odsekla jsem, obešla ji a vyšla z koupelny. Bylo asi tři čtvrtě na čtyři a já se pomalu začala chystat k odchodu. Vzala jsem malou černou kabelku a naházela do ní věci. Po chvíli za mnou přišla Andrea, zastavila se ve dveřích a opřela se o futra.

"Tak kam jdeš?" zeptala se zvědavě. Nechtělo se mně jí odpovídat, ale nedala by pokoj.

"Vlastně ani nevím. Někam s Lukasem." hodila jsem si kabelku přes rameno a vyšla kolem Andrei z pokoje.

"Tak si to užijte." zavolala za mnou, když jsem odcházela ze dveří bytu. Něco jsem zamumlala nazpátek.

Scupitala jsem schody a vyšla ven. Už tam stálo jeho auto a v něm seděl on. Když mě uviděl, vystoupil a otevřel mi dveře od spolujezdce.

"Ahoj." špitla jsem. Je dokonalý.

"Ahoj Krásko." řekl sladce a pobídl mě, abych nastoupila. Pak za mnou zavřel dveře, obešel auto a posadil se za volant. Vyrazili jsme za podivného mlčení. Ve vzduchu se mísilo vzrušení a napětí a spousta dalších pocitů.

Po chvíli jízdy jsme zastavili před nějakou restaurací, kde jsem ještě nikdy nebyla. Vypadala velmi noblesně. Docela se mě to líbilo. Posadili jsme se ke stolu na pravé straně a po chvíli nám číšník přinesl jídelní lísek. Předpokládala jsem, že zase vybere za mě, tak už jsem se ani neobtěžovala lístek otevírat.

Jenom jsem seděla a užívala si, že jsem s ním. Úžasný, nádherný, vzrušující pocit. A to vedle mě jenom seděl.

Přišel číšník a Lukas nám objednal. Jedli jsme pak mlčky, ale napětí mezi námi by se dalo krájet. Dojedli jsme, Lukas zaplatil a za ruku mě vyvedl ven. Přišli jsme k autu a nasedli. 

K němu domů to odsud nebylo ani 5 minut. Rychle jsem začala poznávat okolí. Po chvíli zastavil u svého domu, vystoupili jsme a šli ke dveřím, první on a za ním já. Otevřel dveře a já s hlubokým nádechem a výdechem vešla dovnitř.

~~~~~~~~~~

Tak se po dloooouhé době zase hlásím s kapitolou. A opět nudnou, já vím :D Ale jak vidíte, směřuje to už konečně k akci, takže slibuju, přísahám, cokoliv... Že v další kapitole už bude akce :)

Zatím užívejte života a papa :* 

Sonea