Do hlubin

9. Pozor svačina!

Světlovlasá dívenka v modrých šatech se svýma bleděmodrýma očima upírala na chlapce stojícího před ní.

Dívka měla podivný šílený pohled, narozdíl od chlapce, který se tvářil moudře a klidně.

Tento chlapec udělal krok kupředu k dívce a přestal se jí dívat do očí, načež dívka zmateně naklonila hlavu nastranu a dívala se jak se k ní chlapec přibližuje.

Nakonec k ní došel na dosah ruky a tam se zastavil.

Vztáhnul na ní ruku jemně ji špičkami prstů pohladil po rameni a zašeptal:

,,Alenko."

Z tohohle šíleného snu jsem se probudila zpocená a udýchaná. Přejela jsem si dlaněmi přes zpocený obličej a protřela si oči.

Ta dívka vypadala jako já.

Pomyslela jsem si a automaticky jsem si chtěla utřít mastné ruce do svého oblečení.

Neucítila jsem však džínovinu, ale jemný samet.

Podívala jsem se na sebe a spatřila stejně bleděmodré šaty jako měla dívka ve snu, a právě tohle mě dostalo do reality.

Jsem stále tady.

V téhle pitomý díře. Okamžitě jsem začala zrychleně dýchat a začaly mi slzet oči.

Ne, já tady nechci být!

Pomyslela jsem si a vzpomněla si na Tracy a Thalii, chtěly mi říct o tom co se jim stalo ve škole, ale nic z toho mi nepoví, protože jsem stále tady a nejspíš tady i umřu a....

Proud mých myšlenek přerušilo jemné cinknutí, které se ozvalo odněkud za mnou.

Otočila jsem se a podívala se dolů za postel. K mému velkému překvapení tam byl podnos s jídlem!

Natáhla jsem se po chutně vypadajícím koláči. Vzala jsem si jeden rohový a strčila jsem si ho celého do pusy a začala žvýkat, což byla velká chyba, protože hned jak jsem kousek koláče začala žvýkat dostala jsem chuť ho vyplivnout, protože mi v puse zhořkl, takže jsem ho vyplivla.

,,Fuj!"

Zanadávala jsem a zavrtěla se na posteli.

Rozhlédla jsem se okolo sebe a všimla si že se ta díra začala zužovat a já jsem si uvědomila, že tady stejně umřu.

Zavřela jsem oči v naději, že konec přijde rychle a bezbolestně. Zoufala jsem do té chvíle než jsem spadla z té obrovské postele, která mi teď přišla strašně malinká.

Překvapeně jsem zamrkala a všimla si, že postel ani díra se nezmenšila, ale zato ze mě byl obr.

Byla jsem tak velká, že jsem si teprve tam připadala pěkně tlustá.

Podívala jsem se na sebe a kupodivu šaty zůstaly neporušeny, ikdyž byly z tak nadotek jemného sametu, který by se podle mého názoru měl hned roztrhnout. Usmála jsem se a zavrtěla hlavou.

,,Už aby ten bizardní sen skončil."

Zašeptala jsem a ukazováčkem a palcem jsem ze země sebrala svůj teď mini batoh a pokusila se ho otevřít, ale tak s nechutně tlustými prsty to vůbec nešlo, takže jsem toho nechala a sklonila se zpět podnosu.

Jak jsem očekávala na podnosu ležel nejen koláč, ale i něco k pití.

Opatrně jsem vzala do špetky sklenici a nalila si tekutinu do ní.

Pomalu jsem ji nasměrovala k ustům a vylila obsah sklenice do úst a očekávala nechutnou pachuť, ale tekutina byla překvapivě od koláče dobrá a už jsem si chtěla nalít další, když jsem se začala zmenšovat.

Trochu pofidérní kapitola :) :3 ještě bych chtěla poděkovat @papadera za hezké komentáře, díky!
Jinak děkuju i ostaním za hvězdičky! :D
Pa Ch.