Do hlubin

7. Pád no. 2

,,Alenko?" Zašeptala jsem.

Nejvíc z toho podivného názvu mě překvapilo právě tohle jediné slovo. Bylo docela normální, že Madeline měla divné věci, ale proč by nechávala takhle podivné hodinky, které navíc nebyly nejspíš její - ukradla je nějaké Alence?

Prostě divné a bláznivé. Najednou do prostého ticha, které se rozhostilo po třídě zavibroval můj mobil.

Okamžitě se na mě všichni otočili, protože měli konečně důvod se otočit dozadu a popovídat si se svými kamarády.

Okamžitě jsem nebrala rudou barvu a sklopila jsem oči.

,,Slečno Wonder. Odevzdejte mi ten telefon prosím a odložte ho sem."

Prohlásila učitelka a dlouhým prstem píchla do svého stolu. Odfrkla jsem si a odsunula jsem židli a vydala se k učitelskému stolu se svým puntíkaným telefonem. Položila jsem ho na určené místo a vydala jsem zpět k lavici.

Otráveně jsem sebou žuchla na školní židli a pořádně jsem se po ní rozvalila a začala si něco čmárat do sešitu mezi poznámky. Chvíli jsem prostě jen tupě čuměla, ale pak jsem si vzpomněla na ty kapesní hodinky.

Podívala jsem se v pravo na lavici a stále tam opravdu ležely, jak jsem je tam položila. Vzala jsem je do dlaně a prsty přejela po vyrytém nápisu.

Že by Madeline měla tajné jméno? Nebo že by je někomu vážně ukradla?

Prolétlo mi hlavou, ale okamžitě jsem obě možnosti vyloučila, protože mi k Madeline neseděly.

Nebo ty hodinky souvisí nějak s tou dírou, kam jsem se -

Z mého povídání sama se sebou mě vyrušil školní zvonek, který poukazoval na to, že mám deset minut přestávku před další hodinou.

Vyfoukla jsem vzduch z tváří a začala si balit věci.

Naházela jsem svoje učebnice, penál, mobil a i hodinky do tašky a šla na další hodinu do jiné třídy kde jsme měli mít fyziku.

Sotva jsem se zvedla zatočila se mi hlava. Hned jsem věděla co se mi stane.

Svět se začal smršťovat do sebe a mě bral s sebou. Jednu malou chvíli jsem cítila jak se dusím, ale hned ten pocit zmizel a nahradil ho volný pád.

Padala jsem jako minule, akorát na stěnách nebyly poličky s knihami, ale místo toho tam byly různé plakáty. Stěny byly vpodstatě celé oblepeny papíry.

Zahlédla jsem pár Elwisů a Beatles, ale zbytek jsem nestihla, padala jsem totiž rychleji než před tím. Hned mi došlo proč. Měla jsem na zádech těžkou tašku plnou učení a svačiny, kterou jsem nedojedla.

Mohla bych ho zahodit, ale co kdyby se mi ztratil?

Batohu jsem se vzdát nechtěla a tak jsem si jenom upravila šátek na hlavě.

Pak do byla docela nuda, ikdyž bych si nikdy nemyslela, že až budu někdy padat volným pádem, jestli teda někdy, tak mě to bude nudit.

Zatím co jsem klesala, vyndala jsem si z kapsy od kalhot mobil. Jo jasně zní to divně, ale co jsem měla dělat?

Ok, možná jsem měla ječet, mávat kolem sebe rukama a mít zavřený oči, ale místo toho jsem si četla starý zprávy na mobilu.

Zrovna jsem četla jednu od Madeline, která byla strašně vtipná, (mimochodem v té zprávě jsme se dohadovaly o jejích ponožkách) jsem nohama do něčeho vrazila, konkrétně do něčeho měkkého, takže se mi nic nestalo, ale můj telefon mi vyletěl z ruky.

Rychle jsem se zvedla do sedu a podívala jsem se na čem sedím.

Na posteli.

Btw. Možná jste si všimli, že učitelka zabavila Claire telefon a právě ten se záhadně objevil u Claire v kapse, ale nechtělo se mi to přepisovat, takže IGNORE that, please XD