Do hlubin

38. Překvapivé a unavené pozdní ráno

Jakmile jsem si lehla do postele, usnula jsem tak tvrdě, že mě ani nevzbudil budík.

Dokonce se mě snažily vzbudit Tracy s Thalií, ale jak jinak než neúspěšně.

Stejně si myslím, že se moc nesnažily, abych aspoň jednou měla místo nich nějakej průser.

Ale přes všechna očekávání, že máma bude zuřit, vůbec se nezlobila.

Jenom mě pohladila po čele, dala mi pusu na tvář a potichu zavřela vrzající dveře.

Když jsme s Robertem přišli večer domů, byla ještě vzhůru a čekala na mě. Já jsem jenom zamumlala něco jako: ,,Ahoj mami."

A letěla rovnou do pokoje, směr postel.

Pak jsem už nic neslyšela, ale Robert nejspíš mámě všechno vysvětlil, možná jí něco namluvil, abych mohla zůstat doma, ale kdo ví, možná i máma je hodná, a prostě mě nechala doma.

Unaveně jsem se otočila na břicho.

Kolik je vůbec hodin? Pohledem jsem zabloudila k hodinám na oprýskané štěně. Jedenáct?

Tak brzo?

Pomalu jsem se zvedla do sedu a protáhla se.

Dost dobře jsem se vyspala, to se nedalo popřít, ale zase jsem byla celá rozlámaná.

Zívla jsem a sáhla na noční stolek, kde mi máma většinou pokládala brýle, když jsem náhodou usnula s nima na nose. Byly tam.

Sešla jsem ještě v kostkovaném pyžamu do kuchyně, kde se zrovna nacházela moje máma, taky v pyžamu a vařila vodu nejspíš na svoje kafe bez kofeinu.

,,Ahoj mami!" Pozdravila jsem ji z vesela.

,,Ahoj beruško, jak ses vyspala?"

Chraplavě řekla pořád otočená zády ke mě.

Překvapivě zněla docela hodně nevyspale a taky bylo divný, že na sobě pořád měla pyžamo, ikdyž většinou hned jak vstala, se překvlíkla do něčeho společensky přijatelného.

Dokonce i tátu občas překvapí novým pyžamem, které není vlastně nové, pouze ho na ní nestihnul zahlédnout.

Prostě na ni bylo dost pozdě, aby se ještě nepřevlíkla.

,,Jo, dobře, hele a co ty? Seš v pohodě? Vypadáš tak trochu unaveně."

Máma se konečně otočila.

Vypadala hrozně.

Kruhy pod očima, bledá pleť a vypadalo to, jako by před chvílí zvracela.

,,Mami!" Dost jsem se vyděsila.

Ještě aby se tady pozvracela na podlahu a já to musela uklízet. ,,Ježkovi oči! Běž si lehnout, nechce se ti zvracet? Nebo, chceš abych ti udělala kafe bez kofeinu?"

Nahla jsem se přes stůl po sklenici s kafem. Ale tahle sklenice neobsahovala mámino oblíbené kafe.

Tohle bylo s kofeinem.

Takže, prakticky vzato, moje kafe. MOJE KAFE.

,,Ale mamí!" Začla jsem dotčeně. ,,To je moje kafe! Teda když teď takhle vypadáš, tak ti ho teda udělám, ale co ti je? Tobě musí bejt fakt špatně, hele nechceš jít k doktorovi?"

Mamka se na to jenom lehce usmála a opřela se rukou o linku.

Tak když je nemocná, neměla by ležet v posteli?

,,Mami, já~"

Dotyčná mě přerušila mávnutím ruky. ,,Zlato, to je normální."

Tohle že je normální, co se tady děje?

To teda ne. Ani trochu ne.

,,Ale mami doktor~"
,,U doktora jsem byla zlatíčko."
,,A?"
,,Je to v pořádku."

To už jsem nevydržela. Začala jsem hysterčit.

,,Ale, ale, ale dyť, mami!"

Mamka mě pohladila jednou rukou po hlavě a druhou mě objala.

,,Neboj zlato, nic to není. Ranní nevolnost je úplně normální."

Ranní nevolnost? Moment, to snad ne. Podívala jsem se nechápavě na mámu a očima jsem se jí ptala.

Ne? Mami, řekni že ne.

Ale máma se usmála a radostně dodala: ,,Budeš mít dalšího sourozence, Claire!"

Do ticha, které po tomhle výroku nastalo, cinkla rychlovarná konvice.

...

Tralala nová kapitolka se vuklubala! Snad se apoň trochu líbila, a taky doufám, že to stihnu tyhle prázdniny dokončit!  :-)

Mějte se fanfárově!

Chalapenjo.

A co říkáte na to, že bude další mini Wonder/ Wonderová? NO zas tak úžasný to není, ale jen tak jsem se chtěla na něco zeptat. :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD

>.<