Do hlubin

39. Další překvapení a už asi vážně omdlím

Takže si to shrneme.

Robert se rozešel s Madeline, ta začala chodit s sexy Erikem, kterej měl mít původně zájem o mě, potom mi Robert vyznal lásku a asi se přejmenoval zpátky z Olivera na Roberta, a tím se ukázalo, že nejspíš to, co se stalo, se nestalo jen v mý hlavě.

Jo a ještě jeden malej bonus; máma byla těhotná.

Fakt super.

Zatím co mi tyhle myšlenky běžely hlavou, máma zvedla konvici a nalila si vroucí vodu do hrnečku, kam už předtím nasypala dvě lžičky mého oblíbeného kafe.

Znova se na mě usmála a pohladila mě po hlavě.

,,Nechceš taky, Claire?"

Pomalu jsem přikývla. Nebylo toho už včera dost?

Pořád se konala nějaká překvapení, a moje tělo už to fakt nezvládalo.

Nejradši bych si lehla a zase usnula.

Máma vyndala ze skříně můj oblíbený hrneček s vánočním potiskem a nasypala do něj dvě a půl lžičky kafe a jednu lžičku cukru.

Pořád v šoku jsem dosedla na židli u stolu a máma se s kouřícím hrnkem vydala za mnou.

,,Vypadáš pořádně vykolejená, zlato."

To zcela určitě. Máma se už neusmívala.

,,Tobě to vadí? Už nechceš dalšího sourozence? No i kdyby, teď už to asi těžko zvrátíme. Ale nejsi spokojená, viď."

Trochu jsem na židli poskočila.

Nevadil mi další sourozenec, jen na mě těch překvapení bylo hodně!

Navíc jsem nedlouho předtím prodělala bouračku a bylo na mě toho fakt dost.

,,Ne, mami! Já chci další ségru, nebo bráchu, ale to je jedno. Jsem moc ráda, že jsi těhotná, vždyť to je hrozně super!"

Mamce se postupně začínal rozzařovat obličej.

Nejdřív se ji začal zvedat jeden koutek, pak už se smála i se zuby.

Nakonec se jí zalily bledě modré oči slzami.

Slzama štěstí, doufám.

,,Zlato," máma mě chytila přes stůl za ruce. ,,To je dobře, už jsem se bála, že se na mě zlobíš! Neboj i táta se hrozně lek, a co pak Tracy a Thalie! Ty se mohly přetrhnout, jak se hádaly, jestli to bude holka nebo kluk. "

Usmála jsem se a vyprostila jsem jednu ruku z mamčiného sevření, sáhla po kafi a krátce se napila.

Chtěla jsem si pořádně loknout,  ale nakonec jsem si jenom lehce usrkla.

Bylo totiž ještě horké.

Máma mě úplně pustila a zvedla jednu ruku do vzduchu, jakoby na něco chtěla upozornit.

,,Ach, málem bych zapomněla, jak jste večer přišli, ty a ten hnědooký a trochu rozcuchaný kluk,"

okamžitě jsem zrudla jako rajče, načež máma pozvedla jedno světle hnědé obočí. Tak to asi už nepujde utajit, že já a Robert nejsme jenom kamarádi.

,,Mimochodem, dobrá volba, byl moc milý a těma očima mě úplně, ani nevím jak, donutil abys dneska zůstala doma, takže za to mu pak poděkuj. Ale to není to hlavní, říkal, že sis u něj nechala ten svůj rozbitej mobil, což mi připomíná, že ti vážně musíme pořídit nový, jak na tom můžeš něco vidět?"

Z kapsy od pyžama, úplně bez jakékoliv emoce vytáhla můj mobil, který se právě nacházel v mém pokoji na nabíječce.

Fakt divný.

Možná se můj mobil umí teleportovat a nebo má obraceč času, kterej mu pomáhá být na dvou místech současně, ale kdo ví. Nic jsem na to neřekla, pouze jsem souhlasně pokývala hlavou.

Vložila mi ho opatrně do ruky, jako by se bála, že se brzo rozpadne.

,,Jo, mami díky. Tak já se teď půjdu převlíknout, ok? To kafe mi tady prosím nech."

Už jsem byla skoro u dveří, když máma ještě stihla zavolat:
,,Claire a když seš s tím Robertem, buď opatrná! Znáš tátu, ten kdyby tě s ním viděl, roztrhl by tě jak hada!"

,,Ano mami!" Zavolala jsem na ní zpátky a zabouchla dveře.

,,Tak a jde se na to." Zamumlala jsem si sama pro sebe.

...

Už jsme skoro na konci! Jupíjou! Nakonec to není zas tak hrozný, snad :D Tak si myslím, že to stihnu dopsat, protože to už dopsaný mám a je to ready. Hehehe.
Zatím!
Chalapenjo