Don't touch my brother♂

Bylo to fajn,někdy si to zopakujem

Alex-tence
Brian-tučně

Uslyšel jsem klapnout dveře. Máma, pomyslel jsem si a seběhl schody až ke vchodové hale. „Kdepak mám svého chlapečka?" řekla milým tónem. Kdo je tu chlapeček? Zklesle jsem k ní přicupital. „Ahoj mami". Máma mě obejmula a začala remcat.

„Máš uklizený pokoj?"„Jo."„Vyndal si z myčky?"„Bože... jo vyndal," protočil jsem očima.Mamka mě pohladila po hlavě. „Chci ti něco důležitého říct," rozzářila se.Nechápavě jsem se na ní koukal. „No?". Nadechla se a začala: „Vracíme se s tatínkem k sobě." Vykulil jsem oči. „Noo... to je fajn přeju vám to," a pomalu jsem odcházel.„Přistěhují se sem za dva dny," zakřičela za mnou. Zastavil jsem se v půlce schodiště. „Oni?". Mamka přikývla. „Tvůj otec a tvůj starší bratr". Úplně jsem zapomněl že mám bratra a že žije s tátou.„Aha takže asi bude spát u mě, co?" pozvedl jsem jedno obočí. „Ano, takže by bylo milé, kdyby si mu tam udělal nějaké místo," usmála se a já znovu protočil panenky.

„Néé světlo né... tatí, zatáhni ty žaluzie, já ještě spím," zapištěl jsem, když na mě zasvítilo slunce.„Vždyť je už po poledni a ty se tu pořád válíš... vstávej!" vystrčil mě z postele a já spadl na zem. „Ty... si teda... zlý otec," zasyčel jsem. A jó vlastně, já si musím zbalit věci na to velkolepé stěhování. „Mam sbaleno, můžeme vyrazit," oznámil jsem otci. Ten se jen zasmál. „Polož tu tašku ke dveřím a začni sem tahat i ten zbytek," řekl po chvíli. 'Zbytek no twl', proběhlo mi hlavou. Neochotně jsem natahal i zbytek tašek, krabic, přepravek a sáčků ke dveřím, kde zastavilo velké stěhovací auto. Táta a nějací tři chlapi začali všechno z našeho bytu dávat do auta. „Nezapomeň si ty svoje kraviny," připomněl se otec. „Už mam," odsekl jsem, a dál si hleděl mobilu. O půl hodinu později jsme se nasoukali do auta a vyrazili jsme na cestu. V půlce cesty táta vytáhl mobil z kapsy a začal si volat s nějakou ženštinou, údajně mou matkou. Zněli tak sladce, až se mi z toho kazily zuby, a tak jsem si radši nasadil sluchátka a naplno si pustil písničky.

„Kolik místa asi potřebuje sedmnáctiletý kluk?" ptal jsem se sám sebe. Najednou si v obýváku máma začala s někým povídat. Chvíli jsem to poslouchal, ale začalo se mi z toho dělat špatně, a tak jsem zabouchl dveře do pokoje a pustil jsem si rádio abych jí neslyšel. Vyklidil jsem půlku pokoje a spokojeně jsem se svalil na postel. Máma vtrhla do mého pokoje a hned mě začala peskovat, že nemám uklizený pokoj. „Měl sem uklizený pokoj před tím 'uděláním místa' pro bráchu," vydrzle jsem odsekl. Máma se zamračila. „No tak to teď ukliď, budou tu asi dřív." Další den jsem byl domluvený s kamarády, že půjdeme do skate parku. Popadl jsem skate a vystřelil na něm pryč od domu.

Celou cestu jsem si psal s jedním kamarádem, který v tom městě žije. Ptal se mě, jak se jmenuje můj bratr, ale já si nemohl vzpomenout. Přeci jen mi byly teprve tři roky a tomu druhýmu jen dva, když se naši rozvedli, takže jméno jsem si opravdu nepamatoval a táta se nikdy o bráchovi nezmiňoval.Až v noci jsme dorazili do toho města kde jsme teď měli žít. Táta zajel k nějakému hotelu, kde jsme měli přespat. Hnad ráno jsem si dal do batohu skate a hodil jsem si ho na záda. S tím kamarádem jsem se domluvil, že si půjdeme zablbnou do nějakého skateparku. Netušil jsem kde to je, ale lidi které jsem potkával mi poradili.U brány na mě čekal Dave s červeným skatem v ruce. „Čau Brii," přihnal se ke mě.„Čau, tak ukaž co tu máte," odhodil jsem si vlasy z obličeje. Došli jsme až k rampě, kde byli nějací kluci a zkoušeli tam různé triky. Zaujal mě jeden z nich. Takový hnědovlasý klučík. Byl šíleně roztomilý a jeho triky jsem už někde viděl, ale kde? No jasně, na té prázdninové akci minulý rok. Tohle tam předváděli dva kluci, údajně reprezentanti našeho státu. Došli jsme až k těm klukům.„Čus," pozdravili jsme a oni nám pozdrav oplatili. Dave si tam s nimi začal o něčem povídat, ale mě pořád zajímal ten hnědovlásek. Najednou se naše pohledy střetly. „Co je?" zeptal se.„Nic, já jen... ty si byl minulej rok na prazdninový akci?" zadíval jsem se na něj.„Jo, proč se ptáš?" odsekl.Hodil jsem na něj vydrzlý výraz. „Protože ty triky, co tu předvádíš už jsem někde viděl. Tak sem se chtěl přesvědčit." Hnědovlásek si mě změřil pohledem. „Aha... mimochodem, pěkný prkno."„Um... dík, to tvoje taky ujde," ušklíbl jsem se, a tím toho prcka vyprovokoval.„Když máš tak pěkný prkno, umíš to na něm vůbec?" pousmál se. Tohle mě trochu naštvalo. „To si piš, že umim," přeskočil jsem zábradlí a už jsem si to šinul na druhou stranu rampy.Ten týpek mi už od začátku nesedl. Takový černovlasý vydrzlík. Stáli jsme proti sobě na opačných stranách rampy.„Tak začni," kývl jsem na něj hlavou. On se jen zazubil a rozjel se po rampě. Udělal několik salt a vrátil se na svojí stranu. Teď jsem zase jel já. Takhle jsme se vystřídali asi třikrát, a pak jsme vyjeli najednou. Ten týpek byl jako... jako démon. Ty jeho triky byly fakt hustý a těžký, a tak jsem musel zkusit něco, co jsem nikdy dřív nezkoušel. Rozjel jsem se po rampě a v půlce jsem se nějak dostal do vzduchu. A teď to přišlo. Trojité salto, a pak dopad zpátky na prkno. Jenže to bych nebyl já, aby se to povedlo. Salta jsem sice udělal, ale dopad jsem tak trochu nevybral. Sedřel jsem si kolena a nechybělo málo a já bych čelem políbil zem. Seděl jsem na zemi a prohlížel jsem si krvavá kolena.Všichni se ke mě přihnali.„Budeš brečet?" zeptal se jeden z mých kamarádů. Hodil jsem na něj vražedný pohled a on zklamaně poodstoupil. Najednou se ke mě skrz dav prodral ten černovlasý kluk.„Hej prcku, si v pohodě?"„Jo, sem v pohodě," odsekl jsem a pokoušel jsem se zvednout. Ten kluk mě vzal do náruče a donesl mě k lavičce, kde měl svůj batoh. Posadil mě vedle batohu a začal v něm něco hledat „Jo, mam to," zašeptal a vytáhl krabičku s křížem. Najednou jsem ucítil nehoráznou bolest v kolenech.„Co si myslíš že děláš?" zavřeštěl jsem. Ten kluk se na mě ani nepodíval a začal mi kolena zavazovat do obvazů.„Teď už to bude dobrý," řekl a postavil mě na zem. Bylo to divné, kolena mě už nebolela a ten kluk se na mě díval takovým divným pohledem.Ten hnědovlásek byl fakt roztomilý a já se neudržel. Sklonil jsem se k němu a jemně otřel své rty o ty jeho.On mi dal pusu? Bože néé, projelo mi hlavou. Rychle jsem od něj odskočil „T-tohle n-ne!" On se na mě jen zvesela usmál.Najednou mi zazvonil mobil.„No tati?" začal jsem mluvit do telefonu.„Jo jo, už sem na cestě. Dej mi deset minut."Mezitím zazvonil mobil i tomu prckovi. Celý rozhovor jsem sice neslyšel, ale bylo zřejmé, že mluví se ženou, a že musí jít domů. Vzal jsem si všechny své věci, rozloučil jsem se s Davem a cestou z parku jsem ještě stihl dát tomu hnědovláskovi pusu na vlasy se slovy: „Bylo to fajn, někdy si to zopakujem."„Bylo to fajn, někdy si to zopakujem," přeříkával jsem si celou cestu domů. Co tím myslel? Že si zopakujeme ten 'souboj' nebo tu pusu? Obě představy se mi nelíbily, ale než jsem se nad nimi pořádně zamyslel, už jsem byl doma.