Don't touch my brother♂

přijmačky

Vzbudil jsem se brzy ráno a hned jsem si všiml,že na vedlejší posteli chybí Alex. Rychle jsem vyskočil z postele a seběhl dolů do kuchyně. Úlevně jsem si oddychl když jsem ho uviděl jak spí zabořený nosem do učebnice. Že bych to vyfotil? Ne to ne,ještě by se mi pomstil. V obýváku seberu deku a přetáhnu ji přes něj. Odnášet ho odsud by ho asi vzbudilo a tak jsem si vedle něj potichu sedl a jen tak ho pozoroval. Celí rok jsem to tam vydržel,těšil jsem se na něj víc než na cokoli a teď ho mám přímo pod nosem a něco je špatně. Připadá mi,že tohle není můj Alex,můj Alex je veselí a pořád usměvavý,tenhle Alex je vystresovaný,vzteklý a umanutý....no to byl i před tím,ale prostě je jiný,stres s ním dělá hrozné věci.

Probral jsem se na tvrdé desce. „Au..."sykl jsem a zvedl hlavu z učebnice. „Ahoj"zývl jsem a pomalu se zvedl ze židle. „Už je ti líp?"zeptal jsem se mrzutě a krátce políbil Briana na vlasy. „Jo je mi fajn"zamručel a tak jsem se oddálil k ledničce„ty si na mě naštvaný?". „Nejsem jen mám stres za tebe"zamrmlal tiše. Z ledničky jsem si mezi tím vyndal šunku a máslo a když to dořekl trochu jsem se zarazil. „T-to nemusíš......určitě to bude dobrý,já se tam chci dostat a taky že dostanu"pokusil jsem se ho uklidnit. Otočil jsem se zpět k lince a rychle si namazal rohlík máslem a dal jsem na něj i tu šunku,když jsem najednou ucítil jeho ruce obepínající můj trup. „Hlavně se nestresuj,to je pak z tebe úplně jiný člověk"zahučel mi ke straně krku,ke které se následně přisál rty. „Ugh....dobře tak mě p-pu-sť"kníknu když mi tam začne dělat cucflek.

Zamručel jsem a oddálil se„fáájn"zývnu. Alex se na mě tázavě otočil„máš hrozně slabou imunitu,víš to?". Pokrčil jsem nad tím rameny„já za to nemůžu....to geny. Buď rád,že si tak jak si"dodal jsem a rozešel se do obýváku. Tam jsem si sednul na gauč a zavřel oči. Když jsem je zase otevřel skláněl se nademnou Alex s jeho typickým úsměvem. Že by se mi drahoušek se skvělou náladou vrátil? „Musím jít"oznámil mi a políbil mě. Zakloním se a chytnu ho zezadu za týl,abych prodloužil naše spojení. Na konec jsme se už opravdu museli oddálit„tak pa a buď v klidu....ty to umíš"usměju se povzbudivě a on mi zmizí z dohledu. Rozvalil jsem se přes celí gauč a pustil si televizi.