Země Dračích Jezdců

Princezniny povinnosti

Letěla. S jejími dlouhými hnědými vlasy si pohrával vítr. Seděla v sedle svého draka a dívala se, jak zapadající slunce zbarvuje oblohu nad Du Weldenvardenem do červena. Sama pro sebe se musela usmát: Život je někdy opravdu nádherný. Ale může být ještě lepší.

,, Leť, Eldiaf, leť!''

Dračice se vznesla výš, výš až do mraků. Vyletěla až nad ně a rychle se rozletěl kupředu. Elfka zavýskala radostí.

,,A teď otočku!'' Dračice se přetočil, takže byla i chvíli vzhůru nohama. Dělala další a další bláznivé triky ve vzduchu. Různé otočky, převraty a piruety.

,,A teď střemhlav dolů!¨ Eldiaf složila křídla a obě se řítili volným pádem dolů. Těsně před tím, než je prošpicovaly špičaté koruny jehličnanů v lese, roztáhla křídla a pád vybrala.

,,Super, jde nám to. Ale radši už se vraťme.''

Dobrý nápad, souhlasila dračice. Naposledy se ohlédla po kousku rudého slunce, než se ponořili do lesa do elfského města Ellesméry. Jakmile přistáli, přistoupila k nim královna a vypadala docela naštvaně.

,,Arnel, mohla bys přestat dovádět se svým drakem s leteckými kousky a radši se věnovat povinnostem? Jsi přece princezna! Nemůžeš pořád blbnout jakobys byla ještě dítě!''

Arnel založila ruce a naštvaně se na matku podívala. ,,Mami, vždyť už jsem se vším hotova! Nemůžu za to, že být princeznou je děsná nuda.''

,,Ale máš svoje povinnosti vůči svému lidu!''

,,A vůči Alagaësii! Jsem přece Jezdec!'' Naštvaně odklusala pryč a nechala zaraženou Aryu stát.