Země Dračích Jezdců

Bouře

,,No... Snad nás to mine,'' doufala Selena.

,,Nemine.¨uhasila její naděje Arnel. ,, Musíme letět pořád na východ. Tedy do té bouře. Leda, že bychom letěli nad bouří, ale nevíme, jak je veliká a snadno nás může vyvést ze směru. A můžeme minout ten Odpočinkový ostrov.''

,,No a co chceš dělat? Vletět do té bouře? Zbláznila ses?''

,,Dámy, dámy, uklidněte se.'' začal je Erton uklidňovat, ale ještě víc je naštval. ,,Je jasné, že bouři neunikneme. Mraky už jsou všude a začínají se tvořit obrovské vlny. Kdybychom letěli do bouře, riskujeme, že nás zasáhne blesk. Proto poletíme nad bouří. Nejsou tam blesky a ani tam neprší.''

,,Hm, to je opravdu těžké zopakovat něco, co už někdo jiný řekl.'' povzdechla si Arnel. Letěli tedy nad bouři. Najednou nad nimi probleskl blesk, div je nezasáhl.

,,Vždyť to do nás uhodí dřív než se tam dostaneme!''

Spustil se liják. Blesky, doprovázené pozdním zahřměním, lítaly na všechny strany. Mocný vítr zvedal vlny tak obrovské, že draci museli letět až skoro u mraků.  Protože měli s sebou kovové předměty hrozilo, že je každou chvílí blesk zasáhne. Všem to bylo jasné. Tohle neměli šanci přežít.

Pak se zničehonic zvedl vítr a hnal draky vpřed jedním směrem. Byli uvězněni ve větrném tunelu, který je závratnou rychlostí hnal na sever. Selena koutekem oka zahlédla kousek pevniny. To určitě je ten Ostrůvek odpočinku. Ale proud větru je hnal dál a dál. Stále na sever, mnoho hodin, mnoho dní. Už ani nevnímali čas. Draci už ani nemuseli mávat křídly. Větrný proud je hnal dál. Až nakonec je pomalu snesl dolů na pevnou zem a všichni se propadli do bezvědomí.