Země Dračích Jezdců

Smrt a nový začátek

,,Ertone, neumírej, prosím.'' Selena klečela nad svým bratrem a v očích měla slzy.

,,Ne, Seli, já už nemůžu dál. Já...,'' zakašlal a stáhl se bolestí. ,,Já jsem chtěl něco, co jsem chtít neměl a žárlil jsem na tebe. Říkal jsem si: Jak to, že moje malá sestřička má draka a já ne? Víš, Angela vyvěštila našim rodičům, že budou mít dvě děti a jedno z nich se stane Dračím jezdcem. Přirozeně jsem si myslel, že to budu já jakožto prvorozený a následník trůnu. Ale když se ukázalo že jsi to ty...''

Na chvíli se odmlčel a zavřel oči. Seleně už tekly slzy proudem.

,,Svým způsobem jsem dostal to, co jsem si zasloužil.''

,,Ne, tohle neříkej,'' zalykala se Selena a pevně stiskla bratrovu ruku.

,,Z tebe bude jednou skvělá královna...'' řekl Erton a naposledy vydechl.

                                                                                    *

O týden později stála Selena nad bratrovým hrobem při východu slunce, které barvilo oblohu do krvava. Ostatní stáli kousek opodál. Selena položila na jeho hrob kytici lučních květin a dala mu své poslední sbohem. Ucítila, jak ji někdo vzal kolem ramen.

,,Je to hrdina.'' řekla Arnel a objala ji. ,,Nafoukaný křupan, ale hrdina.''

No nic, maličcí, je čas letět. zavolala Safira. Mrzí mě, že jsem mu nemohla pomoci, ale nikdy jsem nebojovala s ničím tak silným. Po souboji s Garhilem jsem byla na pokraji svých sil a ani se neudržela na nohou. Ale nebezpečí je zažehnáno a my se teď musíme vydat na cestu na Šrurtugal.

,,Počkat, kde je vlastně ten Ertonův drak?'' podotkl docela podstatnou věc Nerin, které si vlastně nikdo nevšiml.

,,No jo, nevím. A upřímně mě to ani nezajímá. Už se těším, až tam budeme,'' řekl Weyl, kterému Safira nabídla místo na Šrurtugalu jako výpomoc. Všichni nasedli na své draky, kteří nadšeně zamávali křídly. Weyl nasedl na Safiru a byl to vskutku komický pohled na malou postavičku na hřbetě obrovské dračice.

Draci vzlétli vstříc vycházejícímu slunce  Všichni se cítili svobodní a plní radosti. Jen Nerina trochu sžíraly pochyby. Budou mě tam vůbec brát? Jsem přece Galbatorixův vnuk. svěřil se svému drakovi. Varden mu s klidem odpověděl. Ale prosím tě. Teď na to kašli. A i kdyby tak já jsem drak Galbatorixova vnuka, takže na to nebudeš sám. Nerin se pousmál. Pohledem zavadil o Arnel. Usmívala se a dlouhé vlasy jí vlály ve větru. Ale ne, co jsem to provedl, já jsem políbil dceru elfské královny. To je průšvih. Varden zatřepotal pobaveně hlavou. Jo, to jo...