Země Dračích Jezdců

Vězení

Arnel se probudila se strašnou bolestí hlavy. Když se trochu vzpamatovala, rozhlédla se kolem. Všude byla tma až na mdlé oranžové světlo pochodně na chodbě. Zahlédla, jak se odráží v dlouhých kovových mřížích místo dveří. Posadila se a všimla si, že má kolem rukou okovy, přidělané dlouhým těžkým řetězem k zemi. Vedle ní ležela Selena, také připoutaná. A tamhle ve stínu viděla ležet prince Ertona. Co se to děje? 

Eldiaf! zavolala dračici v mysli.

Arnel! Jsi to ty? Kde jsi? Pomoz mi, jsem spoutaná v nějaké tmavé místnosti bez oken! odpověděla Eldiaf.

To já taky. Asi nás sem někdo zavřel, ale vůbec nevím kdo. Pamatuji si jen že jsem letěla a letěla a letěla... Co Element a to oranžové pako?

Já nevím, nejsou tu se mnou.

Musíme hlavně zachovat klid... Její myšlenky přerušil stín, který zakryl světlo pochodně. Byl to muž, docela vysoký. 

,,Už ses probrala? Bylo na čase. Spala jsi už pěkně dlouho. Co ti ostatní?'' začal muž mluvit.

Arnel si chtěla stoupnout, aby mu líp viděla do tváře, ale krátký řetěz kterým byla připoutaná ji strhl k zemi. ,,Co jsi zač? A proč jsi nás sem zavřel?''

Poodstoupil dozadu, takže mu pochodeň ozářila obličej. Byl to docela mladík a měl delší neposedné tmavé vlasy. ,,Jsem Nerin. A na vaše otravné otázky odpovídat nebudu.''

Selena se pohnula a zasténala. Nerin otevřel celu a zařval: ,,Vstávat!  Jak dlouho myslíte, že tady budete vylehávat! Pán už tak čeká dost dlouho!''

Kývl na strážné na chodbě a ti přiklusali do cely. Odpoutali Arnel, překvapenou Selenu a ještě mátožného Ertona, spoutali jim ruce za zády a vedli je chodbou pryč.