Země Dračích Jezdců

Nerinův příběh

,,Otec si vzal jednu ženu v Urubaenu a přislíbil jí život v bohatství a blahobytu. Že má plán, který hodlá uskutečnit hned po mém narození. Když jsem se teda narodil, řekl matce, že teď odejdeme pryč z hlavního města na lepší místo. Matka mu bezmezně věřila. Dostal nás sem, na Fricai Andlát, velký vzdálený ostrov, který otec pojmenoval po jedovatých houbách- přítel smrti. Tady jsem vyrůstal. Žili jsme tu jen já, matka a otec. 

Matka mi vyprávěla, že když jsem měl dva roky a zrovna jsme večeřeli, otec přišel ke stolu s malým smaragdovým dráčkem v náručí. Tehdy nám řekl: ,Našel jsem v křoví dračí vejce a vylíhlo se pro mě. Zdá se že jsem Dračí jezdec.' Moc se na to nepamatuji, ale se Smaragdem, totiž tím drakem, jsem vyrůstal odmalička. Nikdy jsem ho neměl rád, otec si mě totiž nikdy moc nevšímal, měl radši svého dráčka a svou tajnou práci. Jediné, co mě naučil je šermovat. Ještě že jsem měl alespoň matku.

Tady v paláci měl a pořád má otec tajnou místnost. Vždycky jsem měl zakázáno do ní chodit a matka také. Jednou, když mi bylo třináct, nechal otec pootevřené dveře, protože  si rychle potřeboval pro něco zajít do kuchyně. Neovládl jsem svoji zvědavost- když vám řeknou, že někam nemáte chodit, tak je jasné, že to uděláte- a do místnosti nakoukl. Byly tam lesklé barevné velké kameny seřazené na dlouhém stole. Chtěl jsem si je prohlédnout zblízka, ale otec už se vracel, tak jsem rychle utekl.

Když mi bylo patnáct, slyšel jsem z tajné místnosti křik. Přiložil jsem  ucho ke dveřím a uslyšel matku, jak na otce křičí:, Začal jsi mi být podezřelý už od té doby, cos přinesl toho draka! Jak můžeš něco takového vůbec dělat? Jak můžeš?' Rodiče na sebe dál štěkali, až jsem to nevydržel a prudce otevřel dveře. Uviděl jsem otce s napřaženou dýkou a krčící se křičící matku. Popadl ji za hlavu, něco jí zašeptal a prudce vrazil dýku do srdce.''

Nerin se odmlčel. Dívky i oba draci na něj vyjeveně hleděli. ,,Nerine...'' začala Selena, ale dál se nedostala.

,,Zabil ji přímo před mýma očima. Zavraždil jedinou osobu, kterou jsem měl kdy rád. Když si mě všiml, řekl, že je čas zasvětit mě do svých plánů. Všechno mi řekl a vysvětlil a mě nezbylo nic jiného, než s ním souhlasit. Jedno šedé vejce se zelenými žilkami na stole se zatřepalo. Přiložil jsem na něj ruku a mě se vylíhl Varden. Otce naštvalo, že si mě vybral sám od sebe a ne s pomocí jeho kouzel. Od té doby mu sloužím, jako věrný slouha. Ale čekal jsem na příležitost, jak ho zastavit. A konečně ji mám.¨

,,Ale co je to za sílu, za kouzla?'' zeptala se zmatená Arnel.

Podíval se na ni a s naprosto vážným výrazem řekl: ,,Garhil ovládá duše mrtvých...''