Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Slunce malovalo oblohu do červených odstínů, louka se barvila do odstínů přicházející noci a potok se tichým zurčením loučil s uplynulým dnem. Na kraji louky hořel oheň a kolem něj seděly čtyři postavy. Mlčky hleděly do ohně na tři opékající se zajíce. V tom rozvířil stébla trávy a zavírajících se lučních květin poryv vzduchu. Přiletěli tři draci a každý nesl v tlamě zabitou srnku.
Arnel se znechucením hleděla na zajíce. Obrátila pohled k Seleně, která vypadala hrozně nešťastně. ,,Weyle,'' oslovila plavovlasého mladíka. Před chvílí se šel okoupat do řeky a teď vypadal úplně jinak. Už nebyl špinavý, vyjasnily se mu rysy tváře a celkový zevnějšek. Vypadal... líp. ,,Nedají se tu někde nasbírat jedlé bobule nebo tak něco? Já maso nejím.''
Weyl se zatvářil, jako by mu právě vlepila facku. ,,Cože ty nejíš maso?! Jak to? Jíš snad celý život jen ovoce a pečivo?''
,,No, vlastně jo.'' Arnel si připadala rozpačitě. ,,Elfové nejedí maso.''
Weyl jen zakroutil hlavou. ,,Dole u potoka je ostružiní, ale pochybuju, že by ti to snad stačilo. Jinak tam dál po proudu roste jabloň. Jestli se ti tam chce.''
,,Dík. Seleno, pojď se mnou.'' Černovláska sebou trhla když ji elfka vytrhla z myšlenek. Ale nakonec vstala a šla s ní. Když došly až k ostružiní a začaly trhat, Arnel se zeptala.
,,Co se to s tebou děje? Jsi nějaká zamlklá a smutná. Je to kvůli Ertonovi?''
Selena vzdychla. ,,Víš, já a můj bratr máme komplikovaný vztah. Někdy se ke mě chová, jakoby mnou opovrhoval, jindy mě ale chrání. Třeba když jsem ukradla z kuchyně tvarohové koláče, vzal to na sebe. Jindy jsme se dokázali slušně poprat. Tehdy to bylo takové to sourozenecké handrkování. Ale co se mi vyklubal Element, je to jiné. To mám vážně pocit že mě nenávidí. Když prvně uviděl malého Elementa v mé náruči, měsíc se mnou nemluvil. Potom, co se mnou opět začal mluvit, se ke mě choval úplně odporně, jakoby mu na mě vůbec nezáleželo. To mě ranilo. Když jsem se mu svěřila, jen mě odbyl ať si jdu hrát se svým dráčkem. Co se to s ním stalo?''
Arnel se zamyslela a nasypala si hrst ostružin do pusy. Ona sourozence nemá a vlastně je docela ráda. Ale soucítila se svou kamarádkou.
,,Co když Erton žárlil?'' napadlo ji. ,,Co když na tebe žárlil že ty máš draka a on ne?''
,,No taky mě to napadlo. Ale proč by na mě žárlil? Na světě je a bude ještě spoustu vajec. Problém je v tom, že jsem mu Plamena nedokázala zabít. Kdyby přišel o draka a ještě k tomu mojí rukou... Já jsem ho nedokázala ranit i když jsem věděla, že je to pro jeho dobro. A on mě teď bude nenávidět. Bude mě nenávidět za to, že jsem chtěla mu zabít Plamena.''
Arnel k ní přistoupila a objala ji. ,,To bude dobrý, Seli. Jestli má v té kebuli alespoň nějaký mozek, tak tě nebude nenávidět. Uvidíš. Má tě rád jako ty jeho, jen to tak není vidět. I když je pod Garhilovými kouzly.''
Selena jí trochu promáčela rukáv, ale kamarádčiny slova ji uklidnily. Když se později vracely s plnou náručí jablek k ohni začali probírat plán B.
