Země Dračích Jezdců

Zajíc a Safira

Ozvalo se zadrnčení tětivy. Do trávy se svalil zajíc s šípem zabodnutým v levé zadní noze. Nerin sklonil luk a pokynul Arnel. Ačkoli se jí to příčilo, jiná možnost nebyla. Klekla si k němu a zavřela oči. Cítila jeho duši, zmatenou a plnou bolesti. Mohla by zajíci pomoci, ale musela ho nechat vykrvácet. Musela zjistit, co duše přitahuje do Garhilova amuletu.

Zajíc cítil, že tohle je konec. Kaluž krve kolem něj se zvětšuje a vsakuje do trávy. Už si nikdy si nezaběhá, už nikdy nebude spávat ve svém pelechu, už nikdy. Arnel sdílela jeho trápení a velice ji mrzelo, že musí zajíce připravit o život. Právě proto nejí maso. Proč utrácet život nevinného tvora, když se může najíst ovoce a zeleniny?

Malé světýlko zajícovy duše pomalu opouští tělo. Duše se vydává do Říše mrtvých. Arnel ví, že tomuhle by přihlížet neměla, když ona ještě patří mezi živé. Vše se jí zdá v pořádku. Chce odejít, ale v poslední chvíli duše prudce vyrazí jiným směrem a než se Arnel nadála, byla pryč.

Otevřela oči. Před ní ležela mrtvola vykrváceného zajíce. Opodál stál Nerin a když si všiml, že Arnel se probrala, začal hned vyzvídat.

,,Tak co?''

Arnel si pomalu stoupla. ,,No, víš, já sama nevím. Vše se zdálo v pořádku, ale pak nějaká síla donutila duši změnit směr.''

Potichu vzdychla. ,,Bude to horší, než jsme si mysleli.''

                                                                                             .

Weyl křečovitě svíral okraje sedla na hřbetě obrovské modré dračice. Za ním seděla Selena a vypadala rozpačitě. Element se pařáty držel za hřbetní osten, který byl jen o něco málo menší než on a vypadal docela komicky.

Připadám si hloupě, promluvil Element.

To ani nemusíš, moje malá ještěrko, zasmála se Safira. Ano, opravdu letěli na Safiře. Ona, Eragon a jejich dva žáci Näiron a Gernal přiletěli za nimi na Odpočinek. Eragon letěl zpět s Näironem a Gernalem na Šrurtugal, aby se pokusil pomoci vejcům. Gernal už byl dost velký drak na to, aby unesl dva jezdce a kopu vajec. Selena, Weyl a Element teď letěli se Safirou zpět na Fricai Andlát.

Jak jste nás našli, věděli kam letíme a vůbec všechno? zeptala se Safiry Selena.

No, ono existuje taková... Však se to později dozvíte, až rozmázneme toho Garhila nebo jak mu říkáte. 

A proč neletíme proudem? nechápal Weyl.

Pche, proud je pro nuly. A navíc by nás to hnalo pryč od Fricaje, museli bychom nastoupit až tam kdesi na jeho začátku. Weyl si připadal hloupě že mu to nedošlo. Chvíli bylo ticho a pak ho Safra prolomila nečekanou poznámkou:

Mimochodem, Ostrov odpočinku není tak hrozný název. Je to chytré a výstižné. Weyl i Selena zbledli. Pořád lepší než Ostrov kravina.

Safira se zasmála jejich rozpakům. I když by jim neublížila, obrovský modrý létající plaz se zuby a drápy a schopností chrli oheň vzbuzuje jistý respekt. Nechtěla, aby se jí snad báli, proto jim raději začala vyprávět nějaké zajímavé historky z dob, kdy s Eragonem bojovali proti Galbatorixovi.