Země Dračích Jezdců

Weyl

Fricai Andlát je docela velký ostrov. Letěli už asi půl hodiny. Když přeletěli skupinku vysokých skal, rozprostřelo se pod nimi obrovské údolí lesů a luk. Arnel se podívala na Nerina letícího před nimi. Přes rameno měl přehozený luk a toulec plný šípů. Vypadal, že rozhodně ví kam letí, tak ho neotravovala s otravnýma otázkama. 

Varden přistál na jedné ze skal trčících z lesa. Eldiaf s Elementem ho ihned následovali. Když seskočili ze sedel, Arnel už to nevydržela. ,,Dobře a co teď?'' Podíval se na ni a jeho oči jakoby říkaly jeho oblíbenou větu Žádné otravné otázky s notnou dávkou pobavení.

,,Nejdřív bych vás rád seznámil s jedním starým přítelem.'' Rozhlédli se kolem, ale všude byl jen les a pár skal. Ale pak uslyšeli hlas, až leknutím nadskočili.

,,Nerine, rád tě vidím.'' Stál tam blonďatý ušmudlaný kluk, kterému mohlo být tak na nejvýš osmnáct. Byl troch menší, měl zvláštní držení těla a když udělal krok, téměř neslyšeli žádný zvuk. Měl zelené oči a takový lišácký úsměv.

,,Ahoj, Weyle. Rád tě zase vidím.'' Weyl přelétl rychlým pohledem všechny statní a zase se podíval na Nerina.

,,Co náš plán? Zatím vychází?''

,,No, skoro. Dovol abych ti představil elfskou princeznu Arnel a její dračici Eldiaf a princeznu Selenu a jejího draka Elementa. Dámy a pane, tohle je můj velectěný podivínský přítel Weyl.''

Weyl předvedl směšné pukrle, až se musela Selena potichu zasmát. ,,Velice mě těší, princezny a draci. Jsem nějákej Weyl, ale to už teď asi víte. Já a tadydle Nerin jsme vymysleli plán jak zbavit Garhila moci a... Máš ten amulet?''

Nerin se zatvářl naštvaně. ,,Ne, vidí na tři vteřiny dopředu, takže věděl co se chystám udělat. Budeme na to muset trochu jinak.''

,,To budeme muset. Ale abych vysvětlil kde sem se tu vzal tady nově příchozím... Před mnoha lety, ještě před válkou s draky, se vydala malá flotila lodí hledat jiné země mimo Alagaësii. Lodě pluly dlouho, několik měsíců až narazily na tento ostrov s bujnou vegetací. Rozhodli se tu usídlit a pak poslat zprávu do Alagaësie, jenomže jim lodě zničila bouře. Museli se tu naučit přežít, což by nebylo tak těžké, ale tady žili odpudiví tvorové zvaní skřeti. Útočili na ně, ale lidé si to nenechali líbit a útočili zase na ně. Skřeti vyhladili víc než polovinu flotily, ale nakonec se podařilo lidem zabít i posledního skřeta. Zbylé rodiny tu přežívaly po mnoho generací, dokud se tu neobjevil ten páprda Garhil. Našel naši vesnici a všechny povraždil. Posledních pár přeživší nakonec taky. Jsem jediný kdo přežil.''

,,Jednou se Weyl zatoulal až k blízkosti paláce,'' pokračoval Nerin. ,,Měl jsem zakázáno chodit do blízkého lesa, ale jak už jsem říkal, velice rád nedodržuji zákazy. Tam jsme se poprvé potkali. Tehdy mi bylo šestnáct. Weyl mi řekl, co se stalo jeho rodině a já mu zase řekl, co se stalo mojí matce. Rozhodli jsme se, že Garhila svrhneme. Za ty roky jsme se setkávali vždy za úplňku a vymýšleli plán. Před půl rokem vztyčil otec silové pole. Domlouvali jsme se i skrze něj. Když jsem se dozvěděl že přiletí Jezdci, Weyl dostal nápad získat je na naši stranu''

,,Což se nám povedlo. Celou dobu jsem čekal tady. Teď už bychom ale mohli letět ne? Kousek tam na louce se utáboříme. ''