Země Dračích Jezdců

Muž v kápi

Kráčeli nekonečnou chodbou bez oken ozářenou jen pochodněmi. Podlaha byla udělaná z dřevěných naleštěných parket. Po stěnách vyseli děsivé obrazy z různých válek, mučení, vypalování vesnic a zabíjení. Běhal jim z toho mráz po zádech.Stráže je vedly tou chodbou snad věčnost. Před nimi kráčel ten podivínský tmavovlasý kluk Nerin. Najednou začal princ Erton skuhrat a křičet: ,,Pustě mě! Víte, kdo jsem? Erton, princ Království a následník trůnu! Co si jako myslíte že děláte?! Nechám vás zavřít, mučit a popravit! Kde je můj drak? Jsem Dračí jezdec, abyste věděli! Jakým právem mě tu držíte!? A kam to vůbec jdeme? Slyšíte mě?! Až se o tom dozví můj otec...''

Nerin prudce zastavil, otočil se na Ertona a zařval mu do tváře: ,,Říkal jsem snad, že na vaše otravné otázky odpovídat nebudu! Navíc ty moc dobře víš kde jsi. Kdo myslíš, že ti umožnil, aby ses stal Jezdcem? Sklapni už konečně!''

,,Ale já jsem princ...''

,,No a co já s tím? Tady nejsi v Alagaësii ani na Šrturtugalu, ale mnohem a mnohem dál. Tady neplatí moc krále ani nikoho jiného. Tady jsi náš zajatec a tyhle dvě taky, tak už to pochop!''

Erton zmlknul. Selena se na něj ustaraně podívala. Jasně, její bratr byl docela hlupák a k ní se choval jako k odpadu, ale pořád to byl její bratr. Došli k velkým dveřím, které byly ozdobeny všelijakými krvavými scénami. Malé postavičky lidí, elfů, trpaslíků, urgalů, kočkodlaků i draků se navzájem vraždili a zabíjeli na obrovském krvavém díle. Nerin cosi zamumlal do dveří a ty se otevřely.

Vstoupili do obrovské honosné a tmavé síně. Nebyly tam okna, zase jen pochodně. Jejich svit se odrážel od různých drahých předmětů, děsivých obrazů a soch a dodával místnosti hrozivý nádech. Na trůně seděl muž v tmavé kápi. V obličeji měl zlomyslný úšklebek. Erton zalapal po dechu. To je on, ten muž ze sna, který mu umožnil stát se Jezdcem.

,,Princi Ertone,'' promluvil zvučným hlasem. ,,Já vám říkal, že si vás najdu. Je čas na splacení dluhu.,, Obrátil se na Arnel a Selenu. ,,Rád vás poznávám, princezno Arnel a princezno Seleno. Nemáme tady vskutku královskou návštěvu, co myslíš Nerine?'' Obrátil se na mladíka, jehož kamenná tvář se protáhla do úšklebku. ,,Jistě máte všichni spoustu otázek. Co jste zač, kde to jsme, proč jste nás sem unesli a jak... Všechny budou včas zodpovězeny. Vítejte v sídle mě, Garhila, Galbatorixova syna...''