Prokletá 'Princezna' [DOKONČENO]

Trochu šmůla

Už čtvrtej den tu sedim jak malej bezmocnej hmyz. To moje pípání nemůže nikdo slyšet. Nevim jak se litá a co mám vlastně dělat. Jak sakra jako malej bezvýznamnej hmyz mám někomu pomoct?! Ten dědek byl padlej na hlavu!
Co vlastně berušky žerou? Mám docela hlad. Včera jsem tu měla ještě společnost. Nějaká muška si vedle mě sedla a čuměla jak puk. To jsem to vyhrála. Malá debilní beruška s úkolem jak hrom. A navíc mi nemá nikdo jak pomoct. To je v prdeli tohleto!
Měla bych se pokusit něco dělat. Někomu zav- jasně. Už jste někdo viděl štěbetat do telefonu hmyz? Konkrétně černou berušku s bílejma tečkama?! Ne? Já taky ne! A v tom je ten problém! Ani si nemůžu zavolat! Těžko něco napíšu, těžko se s někým domluvim!
Brečí vůbec berušky?
Vim o beruškách jen to, že když ti přistanou na ruce, tak tě pochčijou, mrchy jedny.
Vždycky když jsem šla s Alyou po parku a viděla jsem berušku, varovala mě, abych na ní nešahala, že budu žlutá.
Ah, Alya..Říkala jsem vám, že není tak docela andílek?

Vzpomínám si, že...

,,Kámo, už to dělá zas! Zase si češe obočí!" šeptala mi Alya a děsně se smála. Řeč byla o tý krávě Chloe.
Podívala jsem se směrem, kde měla Chloe lavici a opravdu, naslinila si obočí a pak si ho učesala. Nemluvě o tom koberci, co měla na sobě. Příště přijde v zácloně, ne?
Chvíli jsme poslouchali učitelku, než jsme uslyšeli, jak se Rose směje.
Alya se otočila a začala se smát taky.
,,Se ti někdo vysral na hlavu, Chloe?" smáli jsme se. Víte, ta kráva měla přesně na špičce hlavy bobek z vlasů. Alya se jí posmívala a já s ní. Nemá bejt blbka a nosit hovna na hlavě. Užuž se chystala řvát jak pominutá, když se Adrien za náma zamračil a začal se tý 'chudinky' zastávat.
,,Marinetto, drž hubu! Chloe je krásná! Lepší mít na hlavě bobek, než jako ty tam nemít nic!"
Koukala jsem chvíli do blba. To se mě dotklo jako. ,,Adrienku, moc tě miluju!" házeli po sobě nechutný pohledy, místo toho, aby poslouchali učitelku. Byla jsem smutná, ale hned na to, jsem si uvědomila, jak úžasnou kamarádku mám, protože se přes lavici natáhla a jednu tomu kreténovi ubalila! Ano, Alya!

Něco mi vyteklo z malejch očí a tak jsem si to otřela tím-no- ani nevim, jak se jmenujou končetiny, který má beruška. No co. Prostě mě to vzalo. Možná by mi pomohla ona. Musím zkusit lítat!
Ani nevím jak, ale rozevřela jsem křídla a vznesla se. Musím najít okno, vyletět a nezabít se u toho.
Všechno by šlo podle plánu. Ještě, že jsem si nechala pootevřený střešní okno. Vyletěla jsem, ale jak kdyby to někdo věděl, zvedl se vítr a ten mě nesl neznámo kam. Točila jsem se, kvílela, nevěděla jsem, jestli to přežiju.
Zrovna jsem letěla proti parapetu. Moje šance! Dotkla jsem se parapetu malýma nožkama a rychle jsem se chtěla schovat, když mě vítr - ani nevím jak - popohnal a zanesl dovnitř do pokoje. Ani jsem si nevšimla, že bylo otevřený.
,,Ježíš, zas bude pršet." řekl někdo naštvaně.
Stačila jsem se rychle schovat, než jsem spatřila blonďatou hlavu a oči zelený jako jed.
Proč zrovna on?!