Prokletá 'Princezna' [DOKONČENO]

Tajemství je venku

Vysvitlo slunce a na dřevěné skříňce, vedle postele, začal neuvěřitelně hlasitě zvonit budík.
Adrien neležel v posteli a ani nebyl zavřený v koupelně, protože mu - i přesto, co všechno zpucoval - vyhládlo.
Vykradl se z pokoje a namířil si to do kuchyně, kde si něco malého dal a poté usnul na barové židli.
Marinette se dlouho dívala na dveře od koupelny, jestli se náhodou neotevřou. Byly zavřené. Ani sebemenší pohyb.
Když se dívce klížily oči, uslyšela zvuk zámku a hned na to zvuk kliky.
Dělala, že spí, aby s ním nemusela mluvit. Po dlouhém koukání na dveře si vše pečlivě rozmyslela a promyslela, takže došla k závěru, že je na stejném místě, jako když jí Adrien poprvé vyznal lásku. Cítila prázdnotu. Chtěla, aby ji obejmul, ale zároveň chtěla, aby se od ní držel, co nejdál.

,,Ahh, tady jsi." ozval se hlas. Brunetka vystoupila ze stínu. Za ní vyšla blondýnka se zrzkou a dvěma velkýma klukama.
,,Musíme si promluvit." řekla prostě a jedním pohybem těm gorilám naznačila, aby Marinette chytli a přimáčkli na dveře kabinky. ,,Lilo? Chloe? Co zase chcete?" řekla mírně podrážděně. ,,Chceme ti pomoct." usmála se vlídně Lila.
,,Víme, že se ti líbí Adrien. A taky víme, že ti dnes vyzná lásku. Už stojí na chodbě." začala Chloe. Byla jako vyměněná.
,,Zlatíčko, ty si opravdu myslíš, že by to klapalo? On má fanynky, které by tě zničily. Zrujnovaly by ti život a samotný Adrien by na tebe pro samé focení a různé akce neměl čas." pokračovala Lila.
,,Neber nás jako nepřítelkyně. Víme, jak to chodí. Ty jsi dívka z pekárny a dívky z pekárny nechodí s modelama, jako je Adrien. Mysli na sebe a svojí budoucnost. Adrien není kluk pro tebe." dopověděla Chloe a jak rychle se vynořily, tak rychle se zase vypařily. Mluvily pravdu? Je to vážně tak, jak říkají? Dívce šrotoval mozek o sto šest. Jestli Adriena miluje, nechá ho jít. Zavrávorala a chytla se umyvadla. Neskutečně jí zabolelo u srdce. Má ho zlomené? Dělá správnou věc? Ano. Dělá. Adrien bude šťastnější bez ní. Marinette těkala očima po dveřích a umyvadlech. Má si opláchnout obličej před tím, než půjde za Adrienem, nebo až potom, co mu zrání city, protože se k němu nehodí?
Chloe a Lila měli v jednom zaručeně pravdu. Adrien by na ní neměl vůbec čas. Co je vztah bez času? Je to vůbec vztah?
Marinette vyšla ze záchodků a Adrien už na ní čekal. Usmíval se, jako nikdy a to hřálo Marinette u srdce. Milovala ho. Ale nešlo to udělat jinak.
,,Eh, Marinette..Musím ti něco říct." usmál se ještě zářivěji a Marinette tentokrát píchlo u srdce.
,,Miluju tě, Marinette Dupain - Cheng." vyslovil těžce. ,,Budeš se mnou chodit na zmrzlinu, budeme se držet za ruce a budeš se smát mým trapným vtipům?" zeptal se.
Marinette se zamlžily oči slzami. Mlčela. Hledala správná slova. Žádná ji nenapadala.
,,Ne. S tebou bych já nikdy nechodila. Kliď se mi z cesty, jsi nechutnej."
Marinette vypustila z pusy něco, co by v životě neřekla. Hlavně ne jemu. Musela se otočit a začít pomalu odcházet, protože se jí oči vylévaly, jako když se voda vylévá z koryt rybníků a z krku se jí chtěly vydrat vzlyky podobné hromům. Odešla a nechala ho tam stát zlomeného, vystrašeného a zmateného.

Udělala to pro dobro jí i Adriena.
Slunce jí ozářilo tvář a objevila se ta samá záře jako při předešlém západu slunce.
Ještě, že stačila vypnout ten otravný budík. Jako beruška by neměla šanci stisknout tlačítko.

Je to tu zas. Její úkol. Jak na něj mohla zapomenout?

Musí ti odpustit člověk, kterému jsi nejvíc ze všech ublížila.

Musí jí snad odpustit Adrien? Anebo je to jen další z Mistrova hádanek?