Prokletá 'Princezna' [DOKONČENO]

,,Jsem rád, že jsi mě odmítla."

Adrien sebou pleskl do peřin a zavřel oči. Musel jí pomoct. Ani nedojedl svůj popcorn, protože mu Marinette začala vyhrožovat, že mu ty mšice všechno pokadí. Kdo by chtěl mít po pokoji miniaturní hovínka? ,,Zítra je škola. Jak to, že už se po tobě neshání rodiče a ani škola?" zeptal se Adrien s pořád zavřenýma očima. Marinette se schoulila na pomalu uvadávající lístek, který žloutnul a zamručela tichounké 'Nevím'.
,,Mám tě zítra omluvit? Že se necítíš ve své kůži?" zavtipkoval.
,,Jsi blb a blbem zůstaneš." odbyla ho.
,,Ten blb tě kdykoliv může fláknout plácačkou po hlavě," zašklebil se.
,,Ouu..Ty máš ale hrozně malinkou hlavičku, že bych tě rozplácl." dodal a rozesmál se.
,,Chceš říct, že se mi posmíváš?"
,,Přesně tak." odpověděl se smíchem.
,,Nenávidím tě." řekla nenávistně a zavřela oči.
,,Stejně ti to přeju." řekl po chvíli.
,,Jak jinak. Proč už to prostě nenecháš bejt?! Je to už dlouho!" vypískla.

Díky bohu, že to být nenechal. Kdybych v tu dobu věděla, co pro mě udělá, počůrala bych mu štěstím ruku.

,,Lásku nemůžeš jen tak nechat být. A přenesl jsem se přes to. Jsem rád, že ses ukázala v pravém světle. Jsem rád, že jsi mě odmítla. Nikdy bych nechodil s mrchou, jako jsi ty. Přerostlo ti to přes hlavu. To, že jsi nadávala mě a urážela mě, to bych unesl. Ale, že budeš později krást třídní knihy, trhat její stránky a házet je do záchodu s tím, že to byli jiní, to už jsem neunesl! Anebo, když jsi na všechny skříňky nalepila ten děsnej photoshop mojí osoby. Vážně, Marinette? Abych měl na sobě baletní kostým, culíčky a křičel, že miluju chleba tvýho táty?! Moc dobře víš, že to nebylo jediný, co jsi udělala. Divím se, že ti pomáhám. Zasloužila by sis větší trest." dořekl a vydechl. Konečně to ze sebe dostal. Zasloužila si to vědět.

,,Proklínám tě za to, že dýcháš, ty zabedněnče!" vypískla Marinette až Adriena zabolely uši. ,,Nikdy jsi nevěděl, jak se cítím, nevěděl jsi nic! Jsem ráda, že jsem to, čím jsem. Jsem ráda, že jsem tě odmítla. Kdyby ses mě zeptal znovu, řekla bych ti to samý!" Ne, neřekla..
V jejím hlase byl slyšet přidušený vzlyk.
,,Klidně vypadnu, je mi to jedno. Žádný skutek mi nepomůže!" malá beruška se rozklepala a vzpomněla si na ten divný sen.

Musí ti odpustit člověk, kterému jsi nejvíc ze všech ublížila.

🐞🐞🐞🐞

Věnováno: LucyNeu
TheDuff21
@NikiBl