Prokletá 'Princezna' [DOKONČENO]

Tma v pytli

VAROVÁNÍ! PŘES DVA DNY JSEM NESPALA, NERUČÍM ZA TUTO KAPITOLU! VŠECHNY KRAVINY, KTERÉ NAJDETE, BUĎ IGNORUJTE NEBO MĚ PROSTĚ UKAMENUJTE.
DĚKUJU ZA POZORNOST.

,,Políbil mě. Jak se teď k němu mám sakra chovat?! Co si o sobě myslí?! Abych mu příště neubalila!" nadávala beruška, létající v kruhu okolo lustru. Létala hodiny. Asi jí to uklidňovalo, i když to, jak nadávala, tomu neodpovídalo. ,,Zakroutím mu krkem! To bude největší skutek! Odpustím mu to, že mi otravuje život!" pokračovala. Slétla na parapet a koukala na slunečnou oblohu za oknem. Mohla by prostě odletět, tak proč to neudělá?

Miluješ ho. Ozvalo se svědomí. ,,To tak! To by mi ještě scházelo!" odpověděla svému vnitřnímu hlasu. 

Jsem uvnitř tebe, vím to líp, než ty. Ozvalo se znovu. 

,,Vážně? Povídám si tu sama se sebou?" Marinette se rozesmála, nad tím, že jí možná Adrien udá a ona půjde do psychiatrické léčebny, protože si myslí, že je malá beruška. Svede svoji poruchu na Adriena a toho zavřou. Oholí mu ty jeho blonďaté ostny a bude mít po ptákách. Teda, bude mít po kariéře modela, dokud mu zase nenarostou. Bude ale potřebovat velký množství kondicionéru, protože už nebudou tak lesklé, jako umytá dětská prdýlka.

,,AŤ UŽ JE SAKRA PO VŠEM! UŽ MI Z TOHO HRABE!" zaječela z plných plic. Ozvalo se otevírání dveří a Marinette s nadějí doufala, že je to Adrien. Jak už to ale bývá, byla to jen uklízečka. 

Vytřela, utřela prach a mířila směrem k Marinette. Otevřela láhev s vodou a zalila kytku. Uklízečka se sehla nad parapet, něco zamumlala a jednoduše Marinette smetla do odpadkového koše.

Beruška nevěděla, co se s ní děje. ,,Proč je najednou taková tma?" špitla si pro sebe. Před sebou viděla jen černo a hned na to ucítila silný náraz, až narazila do horní stěny jejího vězení. Igelit. Ona byla..v popelnici?!

,,Pomoc!" když si uvědomila situaci, začala panikařit, jako nikdy. Odvezou jí na skládku, kde jí sežerou ostatní brouci! Už se nebude mít jak vrátit, protože jí utrhají nožičky a křídla!

,,Jen klid. Po západu slunce budu zase stará Marinette a nějak se dostanu domů." začala plánovat.

Myslím, že tak lehké to nebude. Uslyšela hlas nezvaného hosta. ,,Přestaň mě už otravovat! Debilní svědomí!" zaklela. Marinette chvíli přemýšlela a pak poraženecky vzlykla. Její svědomí mělo pravdu, nebude to tak lehké, jak se zdá. Poslední paprsek slunce musí dopadnout na její beruščí tělo. Proto se minulý západ slunce proměnila, až když vzlétla. Na zemi se jí slunce nemělo, jak dotknout. Igelit je ještě horší. Jak se světlo dostane přes igelitový pytel na jednu malou berušku, která bojovala o život?

^^^^^

Ha, zase jsem vás určitě dostala :D Popravdě, já sebe taky. Nevěděla jsem, co dokáže vymyslet můj unavený mozek :D No nic, jdu spát, hezký zbytek dne^^

Věnováno: simsis382004

Karolwhite

TheDuff21 a LucyNeu :)